Vy, co mě čtete víc než pár pátků, víte, že cestování karavanem fakt není můj lovely job. Jednou jedinkrát jsme ho měli půjčený a mé zážitky jsou stále jako živé. Ještě teď cítím pach italského přeplněného háje, kde parkovalo snad tisíc karavanů a následný pobyt u rakouského jezera, kde jsme bydleli v blízkosti toalet, takže celou noc jsem poslouchala splachování.
Protože jsem nedávno půjčovala své zážitky budoucím karavanistům, napadlo mě, že bych je mohla po těch letech opět zrecyklovat i na svém blogu. Třeba i proto, že časy se mění, Kamile, a my plánujeme, že si něco na způsob obytného auta zase půjčíme, abychom nasbírali pár nových fuckupů. Ale letos to ještě nebude!
Užijte si to s námi:
https://www.scenaristka.cz/doma-3/
https://www.scenaristka.cz/nesnesitelna-lehkost-neplanovani/
https://www.scenaristka.cz/jak-vypada-milion/
https://www.scenaristka.cz/sdilena-intimita/
https://www.scenaristka.cz/smetackuji-tedy-jsem/
https://www.scenaristka.cz/hledani-ztraty/
https://www.scenaristka.cz/jsme-neprizpusobivi-aneb-at-uz-to/
Moje kamarádka si koupila karavan a tehdy jsem pochopila, jak moc velké jsou rozdíly. Ten její má sprchu, eňoňuno záchod, velké nádrže na vodu, takže člověk nemusí nocovat nutně v kempu. Vybavení jako v hotelovém pokoji. Předloni jsem jednu noc v karavanu přespávala. Stáli jsme na parkovišti uprostřed hor. Nádhera.
Lucie,
já jsem se tak pobavila z vašich předchozích příspěvků, až mi tekly slzy! díky 🙂 Krumlenka