Zpod peřiny

Viewegh dočten.

Kdysi jsem o něm psala bakalářskou práci, byla špatná, neb jsem špatný teoretik. Dala jsem mu ji přečíst a do místa, kde byla věta všechno, co prožije, napíše, mi svým drahým plnicím perem připsal přísahám, že ne.

A já si stejně pořád myslím, že jo.

Kniha pro mě je … zase o Vieweghovi.
O únavě z manželství, o tom, že já už nejsem já.

MV je jako vždy mistrným pozorovatelem života, až mě někdy vyděsilo, jak jsem se v tom poznala. 

O únavě z manželství vím své, ale některé postřehy bych neuměla vůbec pojmenovat.

Recenzi ode mě nečekejte.
Je to jednoduché – buď se vám knížka trefí do vašeho rozpoložení nebo ne. 
K čemu nějaký pitvy děje, slohu či autora samotnýho.
Pro mě zajímavej páteční večer.
Před hospodou jsem dala přednost Vieweghovi a to je u mě co říct (dnes si to vynahradím).
A vzhůru na Johna Boka!

11 názorů na “Zpod peřiny”

  1. Dakujem, vdaka vam zozeniem a precitam. Som zvedava, ci sa aj vydesim. Ale tusim, ze ano. katarina

  2. Četla jsem od něho "Můj život po životě" a to mě tak dostalo, tak srovnalo, tak šokovalo … bylo to syrový, přímý, drsný.
    "Zpátky ve hře" je v pořadí – už se na ni těším.

    1. Lucie Konečná

      Pro mě už jsou vztahovky málo, potřebuju tam ještě něco navíc. Ale MV má svůj styl, je to jako když se těšíš na řízek od babičky – a opravdu dostaneš řízek od babičky. Takže fajn.

    1. Včera koupená, přečtená, bylo mně z ní smutno. Jako by byl Oskar zatlačený do slepého ramene a z toho bahna se nemůže dostat, jen se v něm plácat.

  3. V podstatě jsem asi lidsky ráda, že MV je po tom příšerném kolapsu stále MV…. Víc nemám, co bych k tomu řekla, literárně mne už nejspíš nikdy nenadchne….

Diskuse uzavřena.