Přejít k obsahu
Dnes drsný hodinový telefonický hovor s váženým hercem, který není spokojen se svou rolí. Úplně ho chápu. Problém je, že já mu můžu napsat jen to, co je mi dovoleno napsat. Je mezi tím dost velká velká propast.
Začal zostra,vyjmenoval mi scény, které hrát nebude. Nějaké příšernosti jdou opravdu za mnou, ale jiné ne. Problém je, že o ty se nemám s kým podělit. Vždycky bude vůl autor.
Jsem za ten hovor ráda, i když to dnes bude chtít hodně velkého panáka.
Už delší dobu řeším, jak vybalancovat, abych si za svojí prací mohla víc stát.
Když někdo řekne, že jsem napsala hloupost, abych se nevymlouvala na cizí vlivy.
Zatím nemám nápad, natož řešení.
6 komentářů
A vidíte, neznalý by řekl, že máte práci snů – píšete příběhy a herci vám ruce trhají, jen aby si v nich mohli zahrát 🙂 Ale mlhavě si to asi představit dovedu, když (asi) píšete na zakázku…
Tak ať se vám ten balanc (po)daří nalézat!
Bohužel už téměř každá práce je zakázka. Ale vy jste mě pobavila. Nemohla bych s vámi něco sdílet? Zajímalo by mě, kdo se skrývá za tak skvělým nickem – neměla bych na něj odvahu (navíc jsem ani nekojila).
Jee, to jste mě potěšila! Jen, sdílet asi není co, sice si sem tam pohrávam s myšlenkou na vlastní blog, ale jsem děsně nekoncepční, jedině snad, že bych psala o mrhání časem, čímž bych tak současně činila 🙂
Vlastně stejně by největším benefitem blogu pro mě bylo setkaní s podobně naladěnejma osobama, ale to se může stát třeba i na kurzu vyšívání (doporučuju 🙂
Jinak vykojená hlava už není chvilku aktuální, na druhou stranu jako takový alibi to budu mít jako aktuální pořád 🙂
Ať se daří!
Kateřina
Lucie, já nevím, ale pokud se to tvoří v takovém tempu, o jakém píšeš, tak se snad ani zázrak nedá čekat…prostě sloužíš, děláš to, co po tobě chce zákazník. Když není čas, nemůže být ani kvalita. Když je to kolektivní dílo, tak je asi zbytečné se výsledkem trápit. Udělat svou práci, jak nejlíp to jde a pryč s tím…Máš hodně nesvobodnou profesi, lepší by bylo psát romány:-)
To musí být frustrující pro obě strany, že si nemůžou stát za svou prací – jak pro autora, tak pro herce. Jen pro zadavatele zakázky je to asi všechno OK. To jim je opravdu tak fuk, co po nich zůstane… i tak je to pro ně výdělečné? (No, asi jo…)
přiznám se, že já vnímám filmy a seriály, že se mi buď líbí nebo ne. Když jsem nadšená, zjištuji kdo to natočil, o autora scénáře jsem se, s prominutím, nikdy nezajímala. Ale hodlám to napravit 🙂
PS: jdu se mrknout kdo natočil ty Svatby.