Začíná mi hodně chybět samota a ticho.
S knížkou stojím, protože nemůžu přemýšlet tolik, jak jsem zvyklá.
Nestačí mi zavřít se do pracovny, jsem ve fázi, kdy potřebuju nekonečnej prostor pro tichý šílenství.
Dnes jsem se snažila v sobě zapouzdřit a vytvořit si krustu proti okolí.
Ach ne.
Všude dětskej halas, smích (to je dobře), brek, na všech zahradách jsou totiž venku celý rodiny, naprosto to chápu. Taky jsme venku a taky jsme hlučný.
Po praktický stránce je to asi nesmírně výhodný, vytřídila jsem tři šuplíky v kuchyni. Každej den kousek nějaký práce, na kterou normálně není čas a energie.
Asi se budu otužovat.
Ledová voda prej dělá zázraky.
Jo!
Prosím vás, mohli byste mi napsat, jestli někdo z vás, komu je 50+, dokázal plus mínus v tomto věku překopat svůj život – svatba (Soňo, Andreo, vy psát nemusíte :-)), stěhování, hlavně mě zajímá změna práce (vyloženě oboru, třeba z korporátu do knihovny apod.).
Nic nezveřejním, jenom si dělám takový rešerše pro psaní.
Nemusíte se svěřovat veřejně, budu vděčná taky za mail: lucie.smich@seznam.cz
Děkuju!
Dobry den Lucka,
ja sa hlasim k teme uplne prekopat svoj zivot.
Vo veku 56 som sa prestahovala z Bratislavy do Vysokych Tatier, kancelariu vymenila za pracu v restauracii,lodicky za tenisky,kabelku za ruksak ,rusny mestsky zivot za klud a pokoj.
A ako to dopadlo?
Zatial na 1.
Eva
Tohle čtu nejraději. Díky za příběh. Moc Vás zdravím!
Dobrý den Lucie, na prodloužený víkend jsem si koupila nové Marianne Bydlení a srdečně se zasmála u Vašeho "fejetonu" na pokračování :-). Děkuji za něj a přeji hezké dny! Eva
A to je opravdu holá pravda! Taky přeju hezký dny.
Tento komentář byl odstraněn autorem.