Žijeme v noci

Dnes u nás ve vsi hořel les a louka.

Celé odpoledne a večer houkaly sirény, jezdily hasičský auta a vrtulníky s barely vody lítaly nízko nad naší zahradou a kropily tu spoušť ještě shora. Klobouk dolů před nasazením záchranářů a skvělou organizací. Snad už je požár zažehnán.
Teprve s osmou hodinou večerní jsme schopni fungovat, vylézáme z domu jak zvěř ze svého úkrytu. Čteme si a konečně máme pocit, že zase žijeme.
Muž se dnes rozhodl přespat se Cherry venku na trampolíně.
Já spím sice v ložnici, ale s otevřenými dveřmi ven – včera v noci se na nás byl podívat ježek.
Stela je ještě na mejdanu u sousedů.
Tuhle raketovou změnu v rodičovství už jsme jednou zažili.
Snad to znovu nějak ustojíme.

3 názory na “Žijeme v noci”

  1. Horší je, že s tou osmou teď ožívají i naše děti (4 a 2 roky) a začínají energii, kterou za celý den nashromáždily, vydávat lítáním po baráku a hlasitými zvukovými projevy. To je teprv peklo. A to horko do toho bezvadně zapadá…

  2. Marie Tomšů

    Taky jsem to včera přehodnotila a začali jsme žít až p osmé večer. Procházka, večerní kino, procházka. Přes noc otevřená okna, balkon, ráno jsem vše zabednila, stáhla žaluzie a zapnula větrák. Už ani kocourovi se nechce na balkon, se psem si chladí bříška o dlažbu v kuchyni.

Diskuse uzavřena.