Zápisky

Ráno jsem vstala, uklidila z tašky předvčerejší nákup, nasoukala nádobí za tři dny do myčky (nadvakrát), začala prát prádlo (odhadem to bude 8 praček) a čekala na paní Malinovou, která s láskou a skvěle uklidí to ostatní. Pak mi došlo, že paní M. se ještě sluní v Egyptě. Tak jsem vytáhla aspoň vysavač.
Několik dní v kuse jsem totiž psala, o tři dny dýl, než jsem si myslela, a v deset večer jsem odevzdala práci. Během cca 10 denního maratonu jsem zjistila, že:
– jsem ztratila Tobiasův australský rodný list, aniž bych ho naskenovala a poslala tam, kam jsem měla
– někdo z rodiny ztratil svazek klíčů s cca 15 klíči (všechny máme pochopitelně jen jednou, proto byly na tak velkém a objemném svazku se šňůrou), takže nemůžeme udělat v bytě odečet vody, vodoměr je za zamčenou mříží
– neumím napsat anotaci ke své knize
– pán, který mi psal, že Vánoce jsou každej rok, mi stále neposlal „maly slatky stromecek“ a „cesky stary art deko stojan tac na cukrovy dezert“
– v albertu neměli ředkvičky, ani kakaový/čokoládový pudinkový prášek
– půlka vánočního stromečku už je zemi, tak ho asi odstrojím

Nicméně to nejdůležitější je v pořádku:
Tobís se svojí maminkou konečně doletěli po 40 hodinách do Austrálie, dvakrát přestupovali v Číně a jednou zažili nouzové přistání (letadlo se vracelo do Číny kvůli paní, která měla zdravotní potíže).
Teď už se koupou v oceánu. Vrátí se za dva měsíce.
Dnes jsem úplně sama.
Potřebuju to.

Jedna odpověď

  1. Události frčí!
    Gratuluju k ponoření se do práce a taky gratuluju zase k vynoření!