Vila pana Wericha

Mnoho let jsme kolem ní chodili a nakukovali skrz zrezlý plot a zátarasy dovnitř. Mnoho let se tam nic nedělo, Meda Mládková bojovala s úřady, chtěla Werichovu vilu odkoupit a darovat ji městu (podobně jako další nemovitosti a sbírky). Pořád to nešlo. Teď konečně je vila opravená a zpřístupněná.
V kavárně mají výbornou kávu a dortíky, sice jsou povšechčertech drahé, ale kdo by odolal. Navíc když si zakoupíte vstupenku do expozice, tak potom máte v kavárně slevu.
Mmch nechápu, proč rodinné vstupné znamená rodiče a dvě malé děti. Když jdeme s puberťačkou a s babičkou, tak rodina nejsme? Tohle mě v Čechách strašně rozčiluje. Jinde se rodinným vstupným rozumí rodina. U nás vždycky máme něco extra.
U psacího stolu pana Wericha bych okamžitě zasedla a psala. Tyhle starý stoly, stejně jako ušáky, lampy, čtecí koutek a kávové stolky prostě měly svůj jasný smysl!

6 názorů na “Vila pana Wericha”

  1. Přesně jste vystihla to rodinné vstupné, taky mě to rozčiluje, když se totiž stane, že obě naše děti ( jedno úplně dospělé a jedno skoro ) chtějí na nějakou akci s námi ( což jsme samozřejmě rádi 🙂 ), platíme pěkně 4 x dospělého.

  2. No paráda! Už se fakt budu muset do té Prahy vydat, byla jsem tam naposledy asi tak před 22lety :-), pokud nepočítám ZOO s děckama. Moc Vás zdravím, Lucie! teď s Vámi trávím dost času, čtu si blog od začátku a jak se začtu, nejde skončit :-). Přeju fajn dny. Petra

  3. A co teprve se čtyřmi dětmi! My jsme uplně mimo tabulky. Jinak do vily se dlouho chystám. Zatím na ni koukám jen na malbě od Ivy Hüttnerove.

  4. U vily jsem byla nedávno, ale pouze jsem nakoukla, davy lidí mne odradily. A moc se mi líbil básničkomat na konci parku.

Diskuse uzavřena.