Vedro

Poslední dny trávím tak, že sice sedím u pc, ale v plavkách, osušce či nahá (podle okolní situace) a když je mi vedro, jdu skočit do vody. Pak zpět k pc. Je to zajímavá sportovně – intelektuální kombinace, díky které se tyhle vedra dají docela přežít.

V sobotu jsem byla na jedné oslavě, kde jsem se potkala s mojí kamarádkou výtvarnicí, která mi sdělila, že před padesátkou došla k zajímavému prozření: už nechce zachraňovat svět a umění je přežitek, protože ho čím dál víc nikdo nepotřebuje. Stačí si přece na stěnu pověsit plakát z Ikey. Nejvíc ji naplňuje sedět na terase, pít víno a rozjímat.
Od soboty nad tím přemýšlím a připadá mi, že už jsem taky blízko.

8 názorů na “Vedro”

  1. Taky to tak doma máme… občas si pak přijdu jako notorik, když ještě není ani večer a už před sebou mám džbánek vinného střiku s ledem 😀 🙂

  2. Naopak, nic nepotřebujeme víc, než umění, máme-li se naučit rozlišovat mezi krásou a ošklivostí, hodnotou a kýčem. Veronika

Diskuse uzavřena.