Být v půl osmé ráno na Václaváku je docela zvláštní pocit. Praha se probouzí. V osm jsme měli pracovní snídani s producentkou a dramaturgyní v panerii. Kupodivu jsme se dohodly na tom, že napíšu další verzi Ostravy, která mi nepřipadá jako zakaždoucenukompromis. Jsem s ní vlastně docela spokojená. Pohled na věc (domácí násilí) zůstane stejný, jen na to půjdeme trochu jinudy. Teď jen, abych to uměla napsat. Ale pořád strašně stojím o to, aby se to natočilo, takže nezbývá, než se snažit.
Návrat domů byl naprosto sladký. Díky naší uklízecí paní bylo krásně a voňavě uklizeno. Jak já ji mám ráda! Musím jí to někdy říct.
Jakože napíšete další scénář – jiný film??? Jste statečná.
Nee, udělám úpravy – klasická další verze, kdy se některé motivy vyhodí a nahradí jinými, znamená to vykostit scénář a znovu dostavět. Ale základ – příběh zůstane.
Aha. Ať vám to tedy pěkně píše:-)
Určitě jí to řekni, člověk si myslí, že je to samozřejmost, že to lidé kolem něco ví, že je má rád, ale není to tak. A pak ty tři slova "mám tě rád" jsou jako nějaké kouzlo 😉 bára.kára blog
no pokud to slyšíte v každé třetí větě v americkém filmu při hovoru,tak nevím, nevím jestli to kouzlo působí …
Já rozhodně tyhle slova "nenadužívám". Někdy bohužel … 🙂
Domácí násilí? To bohužel znám…