V trávě

Madona s dítětem a se psy.
Užíváme si na zahradě.
Den strašně rychle letí (zvlášť když odpoledne 3 hodiny spíte).
Novinka: už nemám (tolik) ráda ředkvičky.
Troje z předminulé soboty mi začínají hnít v lednici.
Čím to? Nevím.
(Teda proč hnijou samozřejmě vím).

Dnes v hlavě nový nápad pro předsíň v bytě.
Do konce června bysme chtěli mít hotovo, ale nevím, jestli to je reálné.

Jdu si číst.
Mám dobrou knihu, zase dám tip!

11 komentářů

  1. Tobísek je k sežrání! Ta předposlední fotka! Napadá mě, že když tedy už to mělo být tak, že se měli z A. vrátit, tak právě teď – na léto, na zahradu, s miminkem, na které se koncentrují, a když to je spokojené, jsou i oni…asi to zjednodušuju, ale když vidím ty fotky… Lea

  2. Úžasné fotky – ta spokojenost ze všech jen čiší a jak se spřátelili – všichni pěkně pospolu….máš to ale štěstí na spokojenou rodinu. H.

  3. Můj první komentář :), nedá mi to. Jsem v Kryštofově věku, kdysi dávno jsem chtěla žít v Americe, to nevyšlo, nakonec sen splnil a žiji v zahraničí, v Evropě. Studia i práce tady byla úspěšná, no a teď co náš synek má 2.5 roku mě to táhne domů (mám to taky "usnadněné" tím že manžel je Čech). Za synkovo babičkama a dědama… Tohle prostě člověk v zahraničí nemá a nikdy mít nebude, a přitom ta otevřená náruč široké rodiny je tak důležitá. Možná by, i přes všechny klady života v Austrálii na to přišli za pár měsíců taky :).

    Tady na severu co žiji se člověk musí s lecčíms smířit (počasí, velké vzdálenosti atd.), v ČR s korupcí, tu a tam okrádáním a kyselými xichtíky apod., v Austrálií s dlouhými lety do Evropy za rodinou… Asi stárnu (teď 31 let), ale přijde mi, že nejdůležitější krom rodiny je, aby člověk dělal práci, která ho baví, a pak je jedno kde, protože ten ráj co jsem hledala není (nicméně uznávám, že v mnohých státech je nálada lepší než v ČR). Jaký si to udělám, takový to mám. A aspoň mě tahle zahraniční zkušenost hodně dala (vidím to na srovnání s kamarádkami třeba právě ve výchově dětí, já nejsem svázaná pravidli a tím, že moje teta, mamka, etc. to dělají tak a takhle to tedy bude…) Tak snad mladí budou mít štěstí a znovu najdou to co chtějí. Hodně štěstí.

    1. Moc děkuju za váš komentář. Tyhle postřehy hrozně ráda čtu. Dám to přečíst i mladým. Díky!

  4. Prdola je uzasny, nadherny klucina.
    Me by zase zajimalo, jak ten navrat syn s rodinou vnima – zda teskni po Australii,kde jim bylo urcite bajecne a je jiste, ze jim chybi, nebo to dokazali odsunout a prevazuje dobry pocit z TED – pobliz rodiny, v rodne zemi, i kdyz asi ne tak pohodove a slunickove. A treba jejich prvni postrehy po navratu – co je jinak nez pred odjezdem, opravdu jsou Australane tak vysmati a Cesi naopak? Diky. M.

    1. Je to ještě čerstvý, ale zatím mají pocit, že se prostě za pár dní vrátí zase domů … tam. Zatím je to taková dovolená, nedaří se jim zvyknout, že je to jinak.

  5. Malý je krásny a fotka so psom, ktorý sa naťahuje za nanukom….či za niečím lepším, čo je ešte bližšie ako nanuk? 🙂 Asi závidí malému stravu 🙂 Užívajte sa navzájom.

    1. Petro, to jsou svíčky proti komárům, pítko máme jedno zavěšené na řetízku na stromě a druhé položené na zemi – obě fungují. Myslím, že je mám obě vyfocené v nějakém minulém příspěvku o zahradě.