V ateliéru

Přeplněný týden, ani jeden den celý volný pro psaní. Termíny ale napevno, takže budu dohánět o víkendu a po nocích. Tenhle tlak nemám ráda. Do toho spousta soukromých věcí. Stela odjela do Španělska na festival studentských filmů, neb získala nějakou cenu. Není zrovna chlubilka, tak snad ji aspoň uvidíme (tu cenu). Takže hlídáme králíka, který normálně pochoduje po bytě, klec jen na noc a přes den se chce bavit. První ubytování v Madridu měla Stela v soukromí přes booking.com a ocitla se v suterénu mezi pytli odpadků, výhledem a smradem z asijského bistra, vedle nočního klubu, který hrál do čtyř do rána a o tři hodiny později už začal v domě uklízecí randál. Ale protože byt (= dříve sklad) nebyl špinavý, tak booking.com jim odmítl vrátit peníze. Naštěstí se jim s přítelem podařilo chytit zlevněný byt přes naše zlaté a vychvalované airbnb, kam se mohli druhý den přestěhovat. Taky zkušenost. 

Zažíváme šílený opruzy kolem schvalování scénářů, počet schvalovatelů neustále narůstá. A co člověk, to názor. To se to pak píše. Ale vždycky si uvědomím, jaká je pro mě i přesto svoboda být na volné noze a nemuset panáčkovat televiznímu korporátu za to, že mě štědře platí. Ani bych neuměla prudit jiný lidi, jen abych měla výsledky. A jestli to ještě nevíte, tak všechno je o tabulkách a termínech. 

Dnes poprvé od natáčení Přístavu v témže ateliéru. Miluju ho a umím k němu dojet autem, přestože je to přes celou Prahu. To je krása! Zažívala jsem dejavu, akorát jsou tam ještě štendry plný hadrů po Moje tvář má nějakej hlas, takže to ještě není zabydlený naším projektem.

Dnes casting dětí, některý byly moc roztomilý. Pak schůzka s maskérem a kostýmní návrhářkou, to je vždycky balzám na duši. Umělci! Ne úředníci.

Teď mezi psaním ještě hodinu a půl pracovní rozhovor a už jdu opravdu spát. Dobrou!