Šílený týden, šíleně práce. Projekt, na kterém pracujeme mnoho týdnů, neschválen. Přepisujeme. Poprvé v životě jsem musela říct dvěma kolegům, že dál jdeme bez nich. Je hrozně těžký sestavit ideální tým, který do sebe pracovně zapadne jako puzzle. I kdyby soukromě to bylo bezvadně složený puzzle. Po večerech dolaďování jiného projektu. Doma babička, která hodně zapomíná, nechci psát tu ošklivou dg. Takže co tři minuty odpovídám na stejné otázky. Ideální je žít jen přítomným okamžikem, to funguje. Všichni máme válečný sny, babičce se zdálo, že ji zaživa zahrabávají do hrobu. Naštěstí si to pamatovala jen pár minut. Velká únava, takže v půlce týdne žlučníková kolika. Nesnědla jsem nic nesprávnýho, tělo varovalo, že potřebuje oddych. Hlavně hlava. Jenomže co ošidit? Něco se dalo, pár věcí jsem posunula, plus lehký delete.
Těším se na hezčí týden. Každý den vstávám s nadějí, že už není válka.
5 komentářů
přeji žlučníku hodně sil 🙂 a moc zdravím. A.l
Každý den ráno otevírám internet s nadějí, že je konec . 🙁
Ajajaj, mám zkušenosti s takovou babičkou, tátou… to není lehký udržet, občas člověk už má potřebu zařvat a ujede to, když není, kde jinde se vyřádit, jít na nějaký čas jinam a tak; s tou prací se asi žádnej klid na chvíli teď nenajde, to je teda hodně náročný : ( To je nápor.
Hlavně je vás asi v tom víc s babičkou, tak se ta péče trochu rozprostře. Doufám!!
My brother recommended I might like this website. He was entirely right.
This post actually made my day. You cann’t imagine simply how
much time I had spent for this information! Thanks!
My family members always say that I am wasting my time here at
web, but I know I am getting know-how all the time by reading such fastidious articles or reviews.