„Tisíce mladých Číňanů dřou pod obrovským tlakem
v obří továrně na na luxusní iPhone.
Tvrdé pracovní podmínky a ponižování ale mnoho z nich nevydrží.
Kde vyrábí Apple?
Ptá se Anna Poiret, režisérka stejnojmenného dokumentu,
který uvedl festival Jeden svět.“
Jestli mi něco na mém současném pracovním vytížení vadí, pak je to fakt, že nezvládám chodit do kina na zajímavé dokumenty. Ve včerejších LN je o tomhle filmu aspoň článek.
Na jedné straně luxus, na druhé sebevraždy lidí, kteří ten luxus vyrábějí.
Kdysi jsem se o tomhle tématu bavila s jedním podnikatelem a ten mi bez uhýbání řekl, že jeho luxus mu taky musí někdo vydřít. Ale kdyby kdysi nepřišel s podnikatelským nápadem, tak je taky jen dělníkem, který maká na druhé. A čím větší luxus pro něj, tím větší dřina pro jiné. Ale on aspoň dává lidem práci. Jiní podnikají tak, že rovnou kradou.
Víte a já jsem nikdy už z principu iPhone nechtěla, mám pocit že totiž žijeme v době kdy se lidé hodnotí podle mobilu, auta, notebooku a to já podporovat nebudu.
Nemít iPhone, iPod, Macbook a diář Moleskine je strašně osvobozující.
Mějte se Pavla
Já jsem nedávno viděla zase dokument – myslím, že byl německý, jak se vyrábí oděvy a barví látky v Bangladéši. Hrůza. Jak kvůli našim luxusním třeba černým kalhotkám nebo vyšisovaným džínám umírají lidé na otravy z barev. A jedou v tom i super drahé značky a módní návrháři a všichni od toho dávají ruce pryč…..
Tak po iPhonu netoužím, ale výrobky Apple doma máme a jsme spokojení. Článek ani dokument jsem neviděla, ale ke shrnutí, že spusta lidí zaplatí životem nebo zdravím za výrobu luxusu pro druhé…myslím, že v dnešní době bohužel platí životem i dělníci na jiných místech , kteří vyrábí věci , které se rozhodně za luxus (i když samozřejmě zaleží na úhlu pohledu) považovat nedají, právě že i ty levné a neznačkové věci. Mobil ale asi máme všichni a je otázka jak na tom jsou nebo byli ti , kterým prošla jeho výroba rukama a myslím, že je celkem jednou jakou značku telefonu máme.
Tam jde spíš o to, že to je firma, která vyrábí luxusní výrobky za miniaturní náklady, ovšem s obrovským ziskem. Mohla by si klidně dovolit ty lidi aspoň průměrně zaplatit, ale neudělá to. Radši jim dá do oken sítě, aby nemohli skočit … je to levnější. Tenhle způsob myšlení je nelidský. Je dobře, že takové filmy vznikají, aspoň se člověk zamyslí, když už na to kouká z tý šťastnější strany barikády …
Kupovala jsem si v Lidlu nebo Hyperce růže. Od té doby, kdy jsem si přečetla o farmách v Keni mě ty nákupy netěší – to si raději dám do vázy bodlák utržený v příkopě za domem.http://www.rozhlas.cz/radiozurnal/reportaze/_zprava/pestovani-ruzi-v-keni-zamorene-prostredi-a-zdravotni-problemy–961950 Děkuji všem, kdo burcují, křičí upozorňují! Eva
O květinových farmách v Africe jsem před časem viděla dokument v TV…..od té doby bych si v HM nekoupila ani poupě.
Bylo to opravdu odstrašující…..a to leckteré ty kytky cestují do Evropy s nálepkou FARE TRADE…….:-(
Ale……to by si člověk nemohl koupit asi nic, co nevyrobil někdo, koho známe….protože nikdy nevíme, co se za kterým výrobkem skrývá…. Michaela
Vždycky si kladu otázku – pomáhám těm lidem,když si ten výrobek (iPhone, růže, látky) nekoupím, nebo když si ho koupím? Cítím bezmoc…
Přesně tak. Tohle i já nevím.
P.S. Máte bezva blog, ráda si v něm čtu – ale asi moc nereaguju, tak aspoň takhle.
To je pro mě pocta, děkuji