Today

Úterní rána bývají ve spěchu. V osm už musím sedět v kuchyni mojí sousedky za tratí a učit se angličtinu. Cestou tam si vždycky vzpomenu na větu paní Šafránkové z filmu Báječná léta pod psa, která na dotaz manželovy anglicky mluvící milenky, co celá léta dělala, odpověděla: „Co bych dělala. Děti jsem dělala. Kdybych nebyla blbá a dělala jazyky, neseděla bych tady jako kráva.“

Takže tak.

Ale moje učitelka, která se v sedmdesáti letech výukou angličtiny živí, má pro mě pochopení. Sama se ji začala učit až v padesáti, kdy se přestěhovala za druhým manželem do Kanady. Ten se s ní teď po dvaceti letech rozvádí. Prý už to ale věděl týden po svatbě, že s ní žít nechce. Ale řekl jí to až minulou sobotu.
TOHLE je život, který mě zajímá. Opravdoví lidé, opravdové situace. Když je někdo ochoten mi o sobě vyprávět, jsem nejšťastnější. Mám hlad na lidi, říkal Jan Werich. Já taky. Ale nedokážu dlouho pobýt v jedné místnosti s člověkem, který se prezentuje jako bezchybný, má stejně bezchybnou ženu (nebo chybnou a té pak samozřejmě po právu zahýbá) a bezchybné děti. Takoví lidé jsou mi ukradení. Bohužel doba je divná a často se po nás žádá, abysme nedávali najevo své slabé (nebo prostě jiné) zábavnější stránky. Bezchybnost je cosi jako dress code. Nesouhlasím s tím. Vždycky budu radši tou krávou, co dělala děti místo jazyků. A klidně se pod to i podepíšu.

0 komentářů

  1. Bezchybní mi lezou na nervy. Mají obvykle dvě vady, jsou totálně nezajímaví a rádi radí. Pracuju na tom, aby mi byli ukradení hned, jak otevřou pusu. Také jsem ta kr…, co dělala děti místo jazyků, ale to je prostě život. P.

  2. Naprosto s Vámi souhlasím a podepsala bych to též:-) Have a nice day:-) (tím většinou končím:-.)

  3. vidím, že paní učitelka jede na pozitivní motivaci v podobě čokolády 🙂 tak to má být!

  4. Paní učitelka moc ne, ale nabízí žákům. To se to pak učí samo!