To jsem celá já

Zjistila jsem, že denně ke mně na blog nakouknou dva tisíce lidí – ačkoli nedávám žádné nové příspěvky. Děkuju vám moc za váš zájem. Vím, že teď se psaním absentuju, a nedokážu odhadnout, jestli to v příštích dnech a týdnech bude lepší. Věřím, že jo.
Bohužel pořád nejsem zdravotně ok a opravdu se mi nechce psát o tom, jaký to je, když pro vás v neděli v šest ráno jede sanitka nebo jak to vypadá na interně, kde celý den slouží jeden jediný lékař. Jestli těm doktorům nepřidáme prachy, tak nás opravdu za chvíli nebude mít kdo léčit. Nerozumím tomu, proč to poslanci už dávno neschválili. I kdyby lékařům přidali třikrát tolik, nikdo z nás ani necekne, protože je všichni potřebujeme.
Procházím různými vyšetřeními, naštěstí to vypadá, že největší problém už je jen v mé psychice, takže jsem se svěřila do rukou odborníkům a jejich medikaci. Víc se o tom rozepisovat nechci.
Poslední dny nebyly pěkný, ale věřím, že to zvládnu!
Hezkej pátek i víkend vám všem!

27 názorů na “To jsem celá já”

  1. Lucie, držte se. Chybí mi sice Vaše příspěvky, ale zdraví je přednější! Odpočívejte a regenerujte tělo i duši.
    Jarka

  2. Držím palce, aby jste se brzo uzdravila a bylo zase veseleji!!!
    Čtu vás ráda, nejsem televizní divák, váš blog mě zato baví:-)

  3. Lucko,
    nejste v tom sama!
    I já jsem momentálně ležící ozdobou našeho domu.
    Jsem dnes týden po operaci a je to tedy jízda!
    Nedávám základní běžné věci, plácám se v teplotách a jiných zdravotních obtížích,…
    Takhle mi ještě nebylo, ale prý za 6 týdnů to bude dobré.
    Aby toho nebylo málo, tak i virózka nám tu kolem obchází 😮
    Muž nestíhá, už se těší do práce,Šíma řve,pubertální dcera prudí, babí radí,…
    Taky jsem přemýšlela, že sepíši alespoň příspěvek, co všechno může pacientka zažít za 6 nocí a dní v soukromém nemocničním zařízení,ale nemá na to!
    Jen vím, že přidat by měli i sestrám!
    Vydržte , bude zase dobře, jen to chce více času!

  4. Luci, .. psychika je opravdu mocna a s nasim telem dokaze hodne zamavat… sama jsem si to odzila pred nekolika lety i ty odvozy sanitkou a kdejaky zdrav pruser a vylezla z toho psychika drz se objimam pa i.

  5. OurLifeOnTheSeaside

    Lucko, držím palce ať je co nejdřív- co nejlíp!! Moc pozdravů od moře posílám- Tereza

  6. Všednodennosti

    Lu myslím na Tebe, drž se, bude líp! Musí být…jsi silná žena, jistě to vše zvládneš! Tvé tělo i duše asi jen potřebovalo zpomalit… držím pěsti na dálku.Marcela

  7. Taky mne stihla choroba, už je za mnou a už zase chodím na druhou stranu nemocniční postele (chodila jsem i s chorobou, jinak to nešlo). Chci jen napsat, že někdy dobrý, ale někdy je to na po….., neb některé pacienty "potkám " tak 2x za 12ti hodinovou směnu. A není to rozhodně tím, že by se mi nechtělo, prostě alespoň částečně soběstačný pacient má smůlu. Ano dostane co ordinuje lékař, má čisté prádlo (pokud prádelna dodá), teplé jídlo, ale víc očekávat nemůže, neb předpis počet sester na počet pacientů je leckdy mimo realitu. A to si myslím, že u nás se dost snažíme o "rodinné" zázemí. Tož asi tak. Přeji, aby brzo bylo lépe.

  8. Lucie! Ať je co je, držím palce, ať je dobře, ať je líp! Psychika… vlastně je dobře, že je to "jen" psychika, ale vlastně je to to nejtěžší… Nevyoperujou to, nevydřem to v rehabku, jsme to my sami… A jsme v tom sami. Samy. Sami. Hodně sil, vůle a radostí letí z Prahy.

    Veronika

  9. Přeju klidné rozpoložení a rozpololežení.

    Já bych na tvým místě při tom pracovním zápřahu byla dávno mrtvá.

  10. Milá Lucie, to jsme celé my. I přes zdánlivě úspěšné a spokojené životy se duše nedá ošálit. Mezi úspěchem a štěstím není rovnítko. Kdo ze slavných, jejichž životopisy hltáme byl ve svém životě doopravdy šťastný a klidný? A jaká je pak cena úspěchu? Nejsou spokojenější ti bezejmenní "obyčejní" lidé? Odpověď a cestu jak z toho ven si asi musí najít každý sám. A každodenní malé radosti. Já si teď hladím duši poslechem CD Motýlek v úžasném podání Norberta Lichého. Možná by ti také udělalo radost. Ústřední motto: NIKDY!- Nikdy to nevzdat!

  11. Dobrý den, Lucie,
    je to porvé co píši komentář, ač jsem vaší pravidelnou čtenářkou.
    Nenašla jsem na blogu uveřejněný váš email, proto píši do komentářů.
    Znáte Dr.Jarmilu Klímovou a její centrum AKTIP? Velmi doporučuji rozhovor na DVTV:
    http://video.aktualne.cz/dvtv/klimova-nemusime-byt-nemocni-je-do-nas-ale-masirovan-strach/r~7c0d6f407ef711e5a705002590604f2e/
    Dr.Klimová byla hostem i u Krause a vydala skvělou knihu.
    Sama pocházím z tradiční lékařské rodiny a několik let jsem pracovala ve farma sektoru a mé zdravotní problémy odstartovaly "alternativní" pohled na zdraví než nabízí dnešní západní atomizovaná medicína. Je to volba každého z nás jakou cestou půjde…
    Zdravím vás a přeji a´t jste fit!
    Marie

    1. Jé, já bych se asi zalekla toho názvu, protože trochu působí, že jím chtěl provozovatel něco tajně naznačit – pozpátku je to totiž "pitka" 🙂

  12. Dobrý den, Lucie, nenašla jsem na Vás email. Moc prosím, mohla byste mi napsat na bubnovak@seznam.cz, více tam..nejedná se o žádné nabídky ani rady. Spíš pro mě. Díky! Katka

  13. Milá Lucie,
    děkuji za poslední příspěvek " To jsem celá já", patřím mezi ty, kteří Tě navštěvují na blogu již roky. Chodím teď k tobě každý den, i když vidím, že nic nového není, ale vnímám, že když nepíšeš, něco se děje, a tak Tě alespoň tímto způsobem dávám najevo, že na Tebe myslím. Jak je vidět,je nás denně přes dva tisíce. Óóóó, je vidět, že máš něco, co lidi přitahuje. Jsi v mých očích cenná tím, že se nesnažíš na blogu "udělat dojem " (na sebe a na své okolí), ale chceš být autentická ( a Tvá autenticita má rozumné hranice, protože samozřejmě na blog nemůžeme napsat všechno). Někdy přemýšlím, jak to ta Lucie vlastně dělá, že zdánlivě "obyčejný příspěvek", mě zve k tomu, abych se zamýšlela nad sebou a lidmi způsobem, jakým bych se zcela určitě nezamyslela, pokud bych nechodila na Tvůj blog. Přitom způsob, jakým píšeš, nikoho do ničeho netlačí, má lehkost, někdy i jistou bláznivost a to mě baví, protože ty mě, Lucie "zveš" do Tvého náhledu na život, do Tvých životních hodnot, ale nenutíš mě ani nikoho jiného je pebírat, nemoralizuješ, nesoudíš. Jak vzácné v dnešní době.
    Napsala jsem Ti tento komentář, abych Tě povzbudila a potěšila, protože vnímám,jak si ač "slavná", tak velmi pokorná. Těšíš se z každé zpětné vazby od svých čtenářů. A Lucko, chodí k Tobě i chlapi!!! Tak na tebe myslím, objímám na dálku a těším, těším se na další příspěvek. Bude líp.

  14. Luci, největší nepřítel je strach, nenechte se strašit..něčím podobným jako Vy jsem si prošla před léty a semlelo mě to …až jsem se jednou dostala k zastupující mudr mého lékaře, ta koukla na ty všechny vyšetření a řekla… no jasně že tělo je životem už nějak opotřebovaný ale vyserte se na bobule na psychiku stejně vám to nepomůže..např. máte problém..tak se opijete, proberete z kocoviny a furt tady ten problém je, vezmete drogu… furt tady je, vezmete bobuli…furt to tu je. přijde úzkost, strach, panika? tak seberte tělo a jděte něco dělat…rukama :o)) vono moc myšlenek vytváří ty strachy a ty strachy zase straší tělo a proto vás pořád něco bolí …mudr byla skoro 70 letá dáma. Luci držím pěsti a věřím že se s tím poperete dobře teda že to přeperete:o)) Marie

Diskuse uzavřena.