Tipy na knihy pod stromek

Jsem noční pták.  Přes den je tolik rušivých elementů, že se mi špatně píše a ještě hůř přemýšlí.  Noc je nádherný čas. Horší je pak ale to ráno. Pro poštu chodím v takových outfitech (dnes noční košile, letní kalhoty, Ivanův župan), že jsem pro ppl, dhl, českou poštu a další dopravce dobře rozpoznatelná. Určitě si o mně myslej, že piju. Pryč  jsou ty časy, kdy jsem měla potřebu to vysvětlovat.

Dnes pár tipů na knížky, vybírám teď jen ty, které se mi líbily a oslovily mě z různých důvodů.  

Sešit s tátovými recepty – Nečekejte kuchařku. Je to román, který vypráví syn šéfkuchaře, když jeho otec upadne do kómatu. On u něj sedí a vzpomíná, nejvíc na ztracený sešit s jeho recepty a matku, kterou otec nechal odejít a on neví proč. Doporučuji nečíst, když máte hlad.

Potkala jsem Sicílii – Miluju zápisky, postřehy, a rady lidí, kteří v dané zemi opravdu pobývají a poznávají. Sicílie je jeden z mých příštích cílů. Kniha je velmi osobitá a to mě baví. 

Nerozlučné – přečteno během zamračeného odpoledne. Pak sice nevyšlo slunce, ale na příběh pořád myslím. Zde více: 

Teprve po 66 letech od svého napsání se dočkala vydání autobiografická novela z pera slavné představitelky existencialismu a feminismu ve francouzské literatuře, Simone de Beauvoir. Autorka svůj příběh považovala za příliš „intimní“, než aby jej publikovala. Vypráví v něm o hlubokém přátelství dvou dívek, které sdílejí dramata svých prvních milostných vzplanutí, ale spojuje je i odpor ke společenským konvencím a tradiční ženské roli v životě. Kniha přichází ke čtenářům s předmluvou adoptivní dcery autorky Sylvie Le Bon de Beauvoir a rovněž s množstvím autentických fotografií.

Kapka kámen vyhloubí – miluju osobní zážitky a zápisky, zde je cosi jako deník úžasné ženy, která vychovala dva syny: jednoho s autismem, druhého nadprůměrně inteligentního.

„Stálá kapka i kámen vyhloubí. Toto přísloví se stalo mým životním heslem, neboť je to nejpřiléhavější charakteristika mé práce,“ zapsala si na konci srpna roku 1962 do svého deníku Hana Kulasová, maminka šestiletého Jirky a o rok mladšího Vaška. Pokusila se tak popsat především výchovu svých synů. Staršímu byl diagnostikován autismus, mladší byl nadprůměrně inteligentní a pěkně neposedný. Jak se „obyčejná žena v domácnosti“ v šedesátých letech 20. století dovedla poprat s úkoly, které trápí spoustu rodičů i dnes? Hana se nezalekla žádné překážky, vymýšlela metody, jak staršího syna vzdělávat doma, neúnavně s ním obcházela lékaře a oběma svým dětem věnovala svou duši, srdce a čas. Pečlivé zápisky, které si Hana vedla od své svatby do roku 1973, tak poskytují nejen neobyčejné svědectví o životě s autismem ve 20. století, ale především z nich skládáme portrét výjimečné ženy.

Na konci byla kniha – Tohle je publikovaná dizertační práce, která se zaobírá tématem autorské knihy. Je to typ knihy, kterou laik jako já nečte od začátku do konce, ale vybírá si věci napřeskáčku, až ji pak stejně přečte skoro celou. Mám hrozně ráda tenhle typ knih, které se zdají být nepříběhové, ale ony příběh mají.

Noc nic nezadrží – novinka, teprve se na ni chystám.  Kamarádky, které ji už přečetly, mi ji doporučily. Takže spoléhám na zvučné jméno autorky 🙂

… a jsou dvě ráno,  půjdu spát. Dnes je svátek svobody,  jsem za ni vděčná, oslavíme ji legendárními babiččinými špagetami a odpoledními chlebíčky. Svatomartinské víno pro vinaře, já zůstanu u hruškovice. Krásný den všem 🙂