Dnes jsem dala Stele do školy k pití jar s vodou. Kdyby mi to nepřinesla zpátky domů, nevěřím jí.
Škoda, že se takové věci nepíší do CV. Ty nás charakterizují. Povinně bych zavedla aspoň jednu osobní kolonku. Pak bych byla pro pracovní trh lépe zapamatovatelná: Ta s jarem.
Dnes jsem čekala v tenisovém klubu na Stelu, protože měla trénink. Normálně ji jenom vyhodím před halou a jedu zpět domů udělat nějakou práci. Dnes se mi nechtělo. A velmi dobře mi padnul do nálady rozhovor tří mužů, kteří se baví o ženách. Před 14 dny jsem zaznamenala opačnou situaci – kdy se tři ženy bavily o mužích. Hodně jsem s nimi nesouzněla. Logicky mi z toho vyšlo, že jsem chlap.
Tohle má být jakási rozhovorová odveta.
Padlo mi to nálady proto, že od rána přemýšlím, jestli moje manželská benevolence opravdu není už za čárou. Můj muž totiž odjel už potřetí v tomto měsíci si zalyžovat na pár dní do Alp. S partou. Pokaždé s jinou, ale on tak strašně nerad někde chybí! Vím, že je mu to trochu hloupé, když zbytek rodiny sedí (no kdybysme aspoň seděly!) doma, ale zase ne tolik, aby nejel. Samozřejmě, že tím pádem na mě padnou i veškeré jeho povinnosti.
Nedovedu si představit, že bych mu to zakázala. Nebo dělala scény. Nebo …. vlastně nevím co.
Takže mě uspokojilo, že takovou ženu ala ta s jarem Kohák s Homolou a Komárkem doporučují jako ideální partnerku pro život.
Musím to dát přečíst svýmu muži!
0 komentářů
Tak hlavně, že Ivan funguje normálně nebo třeba abnormálně, když je doma. Jinak bych měla silnou obavu, abys nebyla za blbce. Ale já jsem benevolencí poučená a k "pouštění" manžela kdykoliv kamkoliv už skeptická. I když taky nemám v povaze cokoliv dospělému chlapovi zakazovat. Jen jestli si ti chlapi za manželku nevysnili chlapa:-D A.
Možná jsem za blbce. Ale ve chvíli, kdy začnu přemýšlet, jestli "ho někam pustit" nebo "nepustit", tak vím, že vztah skončil. Z mý strany určitě.
Tak to mi pak vysvětli, proč chlapi zůstávají se stíhačkama a žárlivkama a od benevolentních utíkají? Je vidět, že těm chlapům prostě nerozumím. Teda stačí mi, že rozumím občas tomu svýmu, abych se nerouhala:-D A.
To dělají slaboši. Ti potřebujou teror. Budiž jim dopřán.
A jakou měl ten jar příchuť? By mě teda zajímalo:)
Byl to Pur balzam, vyzkoušela jsem, abych zjistila, jestli šťáva s vodou nemohla vytvořit bublinkovou reakci. Nemohla. 🙂
Ale no táák, Lucie! Povedala by som, že ste veľmi starostlivá matka. Nestarostlivá by dieťaťu naliala do fľaše agresívny saponátový sajrajt. Vy nie, vy šetrný Pur balzam :-)) Stela by si mala vážiť prednosti svojej autorky 🙂
A chlapi, nuž, vlastná dlhoročná skúsenosť – nezakazovať, nebaviť sa na dramatickú umelkyňu. Je to neefektívne 🙂
Hmmmm jestli to byl ten fialovej, tak ten já taky ráda!
Zvláštní,taky jsem tenhle druh ženy,NIKDY jsem nic nezakazovala,hrála jsem společenskou hru -na čekanku.Jsem rozvedená a rozešlá-mí bývalí najednou nosí tepláky,pijí DOMA pivo z láhve,vědí co je vysavač a na co je šroubovák.Asi jsem taky byla trochu chlap.A nebo hodně,všeho moc škodí.Jiná nebudu,je to ve mně a vím,že příště to bude taky tak.Krásný pátek,dnes má Stela určitě moc dobrý pitíčko.
Jo jo, je to v povaze. Nemůžeš bejt nikdo jinej, než jsi. Ani já ne.
Dnes má VOPRAVDOVOU šťávu!
Tyhle pány já ráda, v jakém časopisu rozhovor vyšel?
Ta, co si po ránu "čistí" zuby indulonou
Bylo to ve včerejší příloze MF, jak v ní je program na televizi na celý týden. Cha, indulona. Taky dobrý!
Moje benevolence hraničí s nezájmem, jak jednou podoknul můj muž. Už se prý ani neptám kam jede a kdy se vrátí. Náhodou si všechno píšu do diáře. Například, že o prázninách odjíždí na tři týdny. Když odjíždím já, taky neprostestuje. Oba se vracíme rádi domů.
Tak to je úplně přesné. A diář je výborný nápad, protože jsem před chvílí zjistila, že ani nevím, ve kterém státě se nalézá.
Aaah, tak to já jsem byla dlouhá léta přesně ta konfliktní žena..až jsem potkala toho pravého muže:) Pořád jsem citlivka, to se člověk nezmění, ale mnohem větší pohodářka – ale musela jsem se to naučit.)
Iri, zrovna vám teda tu konfliktnost nevěřím! To musel být opravdu špatný výběr muže, který vás vyprovokoval.
Jar je vybornej!
Ja priznam, ze az tak benevolentni nejsem. Mame dve male deti a zadne pribuzne okolo, takze nejake velke soukrome akce manzela bych asi tezko rozdychavala. I kdyz par vikendu v roce by klidne odjet mohl, ale on je stejne lenoch a nikam nejezdi. A bohuzel to ocekava i ode mne, resp. musim mu svoje plany sdelovat dost dopredu, aby si na tu hruzu zvyknul 😀
U malých dětí je to samozřejmě jiné. Ale člověk by si neměl připadat ve vlastní rodině jako vězeň. Pořád jsme jednotlivci, kteří musí táhnout za jeden provaz, aby rodina fungovala, ale nesmí se vzájemně "slít" v mamkotaťku a jejich dětičky. To zase špatně rozdýchávám já. A od lenocha bych odešla. Já potřebuju muže, který hýří. Takže na co si vlastně stěžuju, že? 🙂
Milá Lucie, znám několik manželství, kde ženská benevolence úplně ten vztah zabila!!! Všeho moc škodí!! A hlavně že to není hloupé vašemu manželovi? A že chcete muže, který hýří? V mém okolí taky jeden bez manželky hýří, v bordelu a se slečnami po podnicích!! Každý a každá svého štěstí strůjce!! Hezké jaro Marta
Tak takové hýření jsem samozřejmě nemyslela. Pokud mezi partnery není pouto a důvěra, pak je jedno, jestli je žena svobodomyslná nebo semetrika, chlap bačkora nebo hýřič – a vztah je stejně v háji.
Luci, nevím teda, jak chutná voda s jarem, ale "čaj se solí" je teda fakt hnus …… já jsem asi taky ta "tolerantní" ….. manžel jede v květnu s kamarády na motorkách do Makedonie ….. vnitřně s tím nesouhlasím, s motorkou ani s Makedonií, ale nezakazuju ….. za prvé by si to asi stejně zakázat nenechal a za druhé, stejnou reakci by měl i on …. taky mi nic nezakazuje ….. nevím, jestli je to "ideální vzorec manželství", ale nám to takhle funguje …. a pokud ne a on se mi na té motorce zabije, pojedu si pro něj na kole do Makedonie a tam se otrávím vodou s jarem :o):o):o) ….. Marki
E-maily nečtu, do mobilu nechodím.
Do světa pouštím s nadšeným: "Jasně, co bys nejel, to je skvělá příležitost!"
No a když dojde na lámání chleba a jede, tak jsem trošku protivná a mrzutá, za což jsem pak naštvaná sama na sebe…