Viděla jsem první díl našeho nového seriálu. Nedopadlo to zase tak hrozně, akorát mě rušila pomocně nasazená hudba, která je teda příšerná. My pilujeme každý slovo a pak to přejedou úděsnou hudební přeslazenou polevou. Doufám, že výsledná muzika bude jiná, lepší. Ale nevsadila bych si na to.
Zítra se jdu hádat o svůj film o domácím násilí. S producentkou. Nelíbí se jí a chce ho přepsat do naivní podoby, aby vypadal tak, jak si tuhle věc představuje člověk, který o ní nic neví. A já mu svým scénářem mám jeho dětinskou představu potvrdit. To se mi fakt ale hodně nechce. Čekala jsem střet, ale myslela jsem si, že producentka bude sršet nápady, jak to napsat ještě výstižněji. A místo toho jsem dostala pokyn z toho udělat obvyklost. To mě hodně zaskočilo.
4 komentáře
Tak to držím palce, ať si svou filmovou představu uhájíte! Naivních snímků a ztvárnění jsou mraky…
Jako dcera kdysi týrané maminky můžu říct, že ty předsudky a nereálný pohled na věc ve společnosti silně převažují a já jsem za každý osvícený projekt vděčná!
Nemám ráda obvyklost,té je všude spousta.Držím palce.Zubajda01
Naivní pohled na domácí násilí je zbytečný natáčet – takových už je natočeno dost. Mám bohužel osobní zkušenost, které se nic z toho, co jsem viděla natočené, ani zdaleka nepřiblížilo.
To víš, dneska jsou pořád odvážnější nápady stírány a tím se ovlivňuje společnost, která je otupělá a nečinná. Přesně takové ovce oni chtějí, je to smutné 🙁 bára.kára blog