Šok

Neuměli jsme si to představit. Nechtěli. A je to tady. Jsme součástí příběhu, který píše jeden šílenec. Všude spousta řečí a prohlášení, co bude a nebude. Nejde se v tom vyznat. Doporučuju názory Miroslava Karase, který je bývalým zpravodajem ČT v Rusku a mluví naprosto konkrétně se znalostí ruského prostředí, rozsortovaných obyvatel a Putinovy bubliny, ve které Rusové žijí a myslí si, že jejich armáda válčí na Ukrajině s fašisty.

V půl osmý ráno volala Stela a plakala, že je válka. Pár dní předtím jsem ji uklidňovala, že se nic takovýho nestane. 

V sádrokartonu máme myš. I teď, když píšu, strašně nahlas hryže stěny a nelze ji nijak zahnat.

Doma se objevili první komáři a samozřejmě mě poštípali. Je únor!

Včera jsem měla notebook v servisu a přetahovali mi data do nového. Na něm ještě neumím psát, má jinde tlačítka a některé funkce. Nemůžu to teď zjišťovat a učit se to, takže zatím pokračuju na starém.  Celý den jsem byla bez pc a vlastně jsem nevěděla, co mám dělat. Nezvyk. Konečně jsem  tedy začala třídit krabice s ozdobami. Postupuju pomalu, protože s láskou. Všechny si prohlížím a přemýšlím, které uložím a které vystavím.

Dobrá zpráva: Cherry se ohromně zlepšila. Když přestala jíst a pít, vysadili jsme jí všechny léky, protože je stejně zvracela. Čekali jsme, že bude konec. Deset dní se sbírala doslova z druhého břehu a pomalinku se vracela do života. Začala pít. Trošku jíst. Štěkat. Vrtět ocasem. Přestala všude samovolně čůrat. Spí. Radostně chodí ven. Nevíme, jak dlouho to vydrží, ale jeví se nám to jako zázrak.

Hodně štěstí nám všem. Držme pospolu a pomáhejme. Ukrajina nepotřebuje lajky na IG, potřebuje rychlou pomoc a peníze. Každá stovka pomáhá, říká Člověk v tísni:

93209320/0300