Ještě k tomu Kokořínu: v aktuálním (červencovém) čísle MB si teď můžete přečíst právě o tom, jak jsme tam několik let bydleli.
Když si to teď díky fejetonům zpětně rekapituluju, uvědomuju si, že jsme si neustále plnili sny o bydlení. Chtěli jsme bydlet ve velkým bytě – bydleli jsme. Chtěli jsme na venkov – přestěhovali jsme se tam. Chtělo se nám jít blíž k Praze – prodali jsme starý dům, postavili nový. Atd. Asi nemáme nesplněný sen, co se týče bydlení v rámci našich možností. Samozřejmě, že je to i penězích. Hypotéku (která se neustále přelévá z jednoho bydlení do dalšího) máme snad do sedmdesáti. K tomu strašná spousta naší práce, protože jsme v naprosté většině předělávali byty a domy z bídného stavu.
Teď máme úplně nový sen, který se už netýká stěhování, ale souvisí s naším nomádstvím. Naštěstí nám na něj chybí peníze, takže si ho zatím budeme jen představovat a hýčkat. Je to taky pěknej pocit (ke kterýmu asi člověk dojde až věkem), že nemusí mít všechno hned. Nebo to taky nemusí mít vůbec a stejně je šťastnej.
však můžete být digitální nomádi
Můj muž bohužel ne a máme i další povinnosti, které nás drží doma 🙂
Já mám jeden celoživotní sen o bydlení. Velký byt s parketami, vysokými okny a dveřmi se širokými obložkami ve městě . D. by rád bydlel na samotě v jednopatrovém domě. Naštěstí nemáme žádné peníze a tím pádem tenhle rozpor nemusíme řešit:)
Haha. Přesně tohle je pravej život, ale nebrání nám to ve štěstí, ne?
To je vlastně skvělý, že vás hypotáka někam nepřikovala. Taková byla vždycky moje představa-že hypotéka člověka donutí setrvat tam, kde už třeba dávno nechce být. Že to má někdo jako vy, jsem ještě neslyšela.
Je to víc úřadování, ale celkem žádnej problém, když člověk splácí.
To je fakt, že to snění, je na tom možná to nejkrásnější! My si teď plníme sen, ke kterému nás ponoukla koronakrize i krize klimatu, chceme míň lítat a víc se pohybovat po vlastní ose, tak předěláváme dodávku na campervan, už se nemůžu dočkat až vyrazíme. Vysněnýmu bydlení zdar!
To je skvělý, taky jdeme tímhle směrem, těším se na reportáže. Kde se inspirujete?
Taky jsem věkem došla k tomu, že mít sen mě už samo o sobě dělá šťastnou 🙂
Krásná myšlenka, díky.
Beze snů se mi žilo mnohem tíž a prázdněji…
Sny musí být. Jakmile dojdou, je konec.
Zrovna před pár dny jsem zjistila, že s hypotékou jdou podniknout docela zajímavé přesuny a tak rozvíjím ve své hlavě svůj nový sen. Ale chybí mi dost kuráže, tak trpělivě čekám, až ve mně nabobtná.
To znám. I fáze bobtnání je důležitá. Hodně štěstí přeju.