Občas cítím velký prázdno a mám potřebu si přečíst hlubší analýzy a rozhovory, než který čtu běžně během dne někde na netu a většinou už mě vůbec nikdo a nic nepřekvapí.
Potřebuju si sednout a číst z papíru věci, kterým nerozumím a horko těžko si je skládám dohromady. Články, na který můj mozek nestačí, věty, který nejsou lehce stravitelný. Slova, který jsem dlouho neslyšela a když je teď čtu, mám pocit, že je znovuobjevuju, protože jsem je skoro zapomněla.
Básně.
Rozhovory s lidmi, o nichž jsem nikdy neslyšela.
Je to psychická slast.
Annu Cimu zrovna čtu
Zatímco čtu básně,
můj muž je skládá
(hovězí žebra na víně s tymiánem a zeleninou)
Lucie,ja miluju vas blog a miluju za nej i vas.Vladka
Pěkný, pěkný!