Sama doma, realita

Pořád je něco poprvé.
Dnes jsem úplně poprvé vezla Stelu ráno sama na letiště.

V pátek jsem to sice natrénovala jako spolujezdec – včetně zaparkování, ale i tak to byly nervy. Řízení nikdy nebude moje vrcholná disciplína. Až budu bohatá, chci mít vlastního řidiče.
Sama doma 5 dní. 
Plánů spousta, ale po dnešku vidím, že k ničemu jinému než ke psaní a vytrhání bodláků ze zahrady se nedostanu. V hlavě mám tři virtuální šuplíky:
– napsat
– rozmyslet si, rozhodnout a pak napsat
– zatím jen přemýšlet 
Je to pěkný.

6 názorů na “Sama doma, realita”

  1. Všednodennosti

    Dnes jsem si našla film "Umírající zvíře" a šup Ty máš knihu stejného názvu na stole. Užij samotu, co tak miluješ.Na letiště bych asi taky nedojela. Taky by to byly nervy, v tomhle se cítím úplně stejně jako Ty.

  2. Muj nejhorsi zazitek za volantem: byla jsem jako au-pair v Americe a vezla kamarada na letiste. Cestou zpatky jsem spatne odbocila.Presne v te jedine vterine kdy jsem mijela odbocku jsem vedela, ze je jedu spatne. Nakonec jsem se dostala do centra Washingtonu D.C.!!!Bez mobilu, navigace, mapy – byl to rok 2002. Asi 3 krat jsem zastavovala na ulici a zeptala se kolemjdoucich na cestu. Nakonec se mi podarilo se dostat na tu spravnou dalnici smer Baltimore kde jsem zila, ale aby toho nebylo malo tak i tam jsem spatne odbocila. Nakonec jsem nejak dojela domu. A ted uz se tomu celkem smeju:-))) Hezky den preje Lenka;-)

    1. Lucie Konečná

      Ve velký míře radost, nejlepší je, když už to předem mám rozmyšlené a pak to napíšu rychleji, než když přemýšlím až "na místě". Ale pak jsou taky resty a opruzy – přepisování (onemocní herec, jinej nemůže, atd.). To nemám ráda.

Diskuse uzavřena.