Včera jsme měli návštěvu a Ivan celý den vařil (s nadpisem nesouvisí, i když Magor byl taky Ivan, ale k tomu až později). Měli jsme kotlety naložené v bourbonu, skořici, bobkovém listí a daším koření, k tomu jablečný křen a ratatouille. Kromě jiného. Strašně jsme se přejedli, takže jsme se to dnes snažili rozchodit a byli jsme celé dopoledne se psem v lese.
Před 14 dny Ivan absolvoval lekci úpravy mořských ryb v kulinářském institutu Prakul, kterou dostal ode mě k Vánocům. Byl naprosto nadšený. Prakul patří Romanovi Vaňkovi, což je ten kuchař se sexy kruhy pod očima a vedou to tam moc dobře. Slyšela jsem totiž o jiných kurzech, ze kterých byli lidé dost otrávení a bála jsem se, aby Ivan nepřišel též. Ale on úplně zářil a od té doby neustále přemýšlí o tom, že se minul povoláním. O stejné věci přemýšlí i Kryštof, ale ten má ve dvaceti ještě značně na výběr. Vzhledem k tomu, že hledá možnosti, jak minimálně dalších pár let nežít v Čechách, tak jsem sama zvědavá, kam se ve svém životě pohne. To je ta pěkná stránka mateřství, kdy už nic neřešíte, jen zpovzdálí sledujete.
V posledním Reflexu je jednak velká analýza voleb, zajímavý pohled, připadá mi i pravdivý, ale názor si udělejte sami. Nelobbuju.
Jen rozhovor se Zemanem jsem nedočetla, na aroganci jsem fakt alergická. Když jednomu z novinářů napsal do knihy věnování „žumpě“ a druhému „elévovi bez znalostí, ale zato s velkým sebevědomím“ … tak tomu já se opravdu nesměju. Obrací mi to žaludek.
Co mě nadchlo, je článek o Magorovi. Škoda, že už nikdy nic nenapíše. Vždycky asi budu mít radši básníky než prognostiky. Měli by být státem chránění, protože jsou silně ohroženým druhem.
Tleskám lásce k vaření,musí být hezký pocit,že můj dárek udělal takovou radost.K MZ se nebudu vyjadřovat,jsem z toho smutná,za naši zemi a lidi v ní.A k Magorovi-je vážně smutné,kolik velikánů odešlo podobně-Hrabal,Brodský,Magor atd.-i tu smrt přijali ve svém stylu!Kryštof-co jeho náhled na Irsko?Včera mi tu kamarádka nabízela pro mého syna práci v bance v Dublinu,jestli nechce pryč Prahy.Ale ten můj pracuje v bance tam a je spokojený.
Myslím, že Kryštof na takovou pozici nemá, nicméně Irsko je jeden z jeho snů, můžete mi, Marci, poslat svůj mail na: lucie.smich@seznam.cz ? Děkuji pěkně.
Mail jsem poslala.M.
Milá Lucie, Váš blog si nechávám jako četbu před spaním. Umíte pobavit, potěšit, rozesmutnět i promluvit za nás ostatní. Díky Vám!… A díky za váš dnešní "kulinářský" příspěvek. Dlouho jsem si lámala hlavu, čím svého muže potěšit. A myslím, že tento kurz vaření by neměl chybu. Patří totiž k Vaňkovým obdivovatelům, s jeho českou kuchařkou chodí snad i spát a podobně jako váž muž přemýšlí o změně povolání;-).
Taky jsem Vám chtěla pochválit váš dům. Nejdřív jsem si všimla jen těch zajímavých dveří, velkorysých francouzských oken a vkusného vybavení, ale pak jsem jej na základě Vámi zmíněného článku dohledala na archiwebu (http://www.archiweb.cz/architects.php?type=arch&action=show&id=2539) a musím říct, že na něm neshledávám žádnou chybu. Jednoduchost a elegance. A ta prosvětlení skrz střechu! Jo jo, tam se musí žit;-). Klára
Pardon za chyby – "Váš" a "žít" samozřejmě. Pozdní hodina dělá své:-(.
Milá k.laro, děkuji velice! Dům je opravdu fajn.
U Vaňka dvakrát do měsíce vaří i Pohlreich, tam se můj muž chystá příště. Musím to hlídat, ty ůekce bývají během jediného dne, kdy to zveřejní, vyprodané. Před 14 dny se prodával březen a hned to bylo pryč.
Sláva mužům, kteří dobrovolně vaří!
Myslím, že když během jednoho ze seminářů, na Magora, tehdy ještě žijícího, vzpomínal Petr Hruška, naštěstí dosud žijící, byla to jedna z nejúžasnějších chvil během mého studia VŠ. Jak jim vždycky při návštěvě umýval nádobí, protože byl tak zlomený z vězení, kde ho za každou špínku mlátili… Taky mluvil o Balabánovi… ten už je taky mrtvej… ach jo…
Kéž by mi někdo uvařil:-)