Zpět

Rozchod

Včera jsem zase úplnou náhodou viděla zajímavý film. Už jsem chtěla jít spát, čistila jsem si v koupelně zuby a můj muž na mě volá: „Pojď se honem na něco podívat, to se ti bude líbit!“
Tak jsem přiběhla a akorát zahlédla zbytek dost naturalistické odvážné sexuální scény – ovšem už na pohled s psycho přesahem (se mě zeptejte, jak se tohle dá za pár vteřin poznat), jak to umějí natočit jen Francouzi.
„Tak tohle bude něco francouzskýho a ten chlap určitě není její manžel. Jdu spát, to blbě dopadne,“ říká Ivan.
Dvacet let soužití se mnou na něm už zanechalo viditelné následky. Má báječný odhad.
Takže:
Žena má velmi autoritativního manžela a s ním dvě už velké děti. Bez manžela není nic, aspoň tak jí to on  vtlouká do hlavy. Pak se zamiluje do obyčejného chlápka. Láska. Odejde z domu. Manžel jim začne dělat peklo, dokonce zařídí, aby ona i on přišli o místo. Ti dva pak pracují na venkově, on trhá melouny (ty malé oranžové), ona je pak u pásu dává do přepravek. Jsou totálně bez peněz, od ní daly pryč ruce i její děti. I když syn jí pak pomáhá. Manžel zuří. Je pro něj ponížení, že JEHO opustila žena. Zařídí, aby se manželčin milenec dostal do vězení. A řekne, že pokud se ona vrátí domů, jeho zase z vězení pustí. Ona omdlí. Je nemocná, nemůže vstát z postele, ale vrátila se domů a to manželovi stačí. Milenec je propuštěn. Ona doma funguje, ale je to tělo bez duše. Při nekonečné souloži s manželem, kterou on si dokazuje, že je zase jeho otrokyní, se ona rozhodne k činu. Jde do garáže pro pušku a chladnokrevně ho ve spánku zastřelí. Pak už je jen scéna, kdy jde za milencem, obejmou se, on ještě o ničem neví, ale ona už ví, že je to konec pro všechny. Ale nemohla jinak.
Výbornej film. A jak úsporně je to všechno natočený. Bohužel v Čechách tyhle psycho snímky nemají žádnou tradici. A vlastně neznám vůbec nikoho, kdo by je uměl napsat. Podobného druhu je jenom jeden český televizní film, jmenuje se Nespavost. Napsala ho Alexandra Berková a režírovala Lenka Wimmerová. Ten mám nahraný a občas se na něj podívám.
… to jsem se zase zakecala. Musím psát! Teda jako pracovat.

0 komentářů

  1. Lucie,
    tak nějak vzdáleně mi tento příběh připomíná můj život !
    Teda až na ten konec, zatím 😉

    1. Ježíš! Tak se hlavně tím koncem neinspirujte, to si člověk akorát zničí život a pak lituje. Tak se držte!

  2. Lucko,
    nebojte já to nemyslela až tak doslova 😉
    Jen jsem si také dovolila po 17 letech opustit manžela a to se neodpouští !
    Někdy to opravdu jsou velmi složité situace co píše sám život a láska a nenávist jdou ruku v ruce .
    Tak ať Vám jde práce dobře od pera , už se těším na podzim a Vaše Ententýky . Na TV se skoro nedívám, ale na Vás mrknu 😉

  3. Úplně mi stačí jak jsi to popsala a vidět to asi už nemusím. Úplně mě mrazí z tý představy a vím jaká je to schíza být v takovým vztahu nevztahu a být mimo sebe. No tfuuuj! Já jsem asi děsný tele, ale v televizi si neumím najít žádnej film. Nedávno jsme si pustila Spalovače mrtvol a Ucho a pustím si to zas! 😀 A.

    1. Já to taky zjistím vlastně omylem, že něco takovýho dávají. A ty se na tyhle filmy fakt nedívej. Tobě stačí život!

  4. Dík za tip na 2 filmy. Chlapi tahle témata moc nemusí, většinou se dívám sama. V neděli – Mrtvý muž hlásí příchod. Moc krásný příběh. Jen mě ničí ty vysílací časy – jako by si divák musel ten dobrý film zasloužit tím, že přetrpí nejstupidnější estrády či reality show a pak nad ránem za odměnu…
    V kině jsem byla minulý týden na filmu Konfident. Mohu doporučit. Z puberťáka Jirky Mádla začíná růst skvělý charakterní herec.
    J.

  5. Jak je ten film starý? Mám pocit, že jsem ho viděla a je to buď hrozně dlouho cca 10let a nebo to byl jiný s podobným tématem a taky takhle surově psycho naural…nebo jak to nazvat, ale tyhle filmy mě trochu ničí… docela se na ně občas podívám, ale pak mi vrtají hrozně dlouho hlavou a  tak pokud vím, že se musím soustředit na jiné věci a to třeba i kvalitní spánek..raději je oželím…za posledních 10 letjsem přečetl jen pár knížek tohoto typu a bohužel mi dělají to samé co filmy, možná ještě horší…tak to moc nevyhledávám :-)…občas stačí večerní zprávy . Ale urřitě jsou to zajímavé příběhy člověk ty postavy svým způsobem chápe, ale asi si to vůbec neumíme představit v reálu…raději. Tak krásné dny!

    1. Myslím, že je starý tak 3 roky, ale oni točí hodně filmů s podobným námětem. Když jsem se na něj začala dívat, taky jsem měla pocit, že ho znám. Já se tím naopak zase zaobírám ráda, ale to asi patří k mojí profesi. Zažít bych to samozřejmě taky nechtěla.

  • MgA. Lucie Konečná
  • lucie@scenaristka.cz
  • 724 24 54 87
Facebook Instagram
Copyright © 2024 Scenáristka