Všední rána mají něco do sebe. Když nemusím na žádnou poradu, ani nic zařizovat a můžu si je užít podle sebe. Jenny je má taky ráda. Máme už své naučené rituály. Rituál je vlastně stereotyp, který vás ovšem baví. Kafíčko, noviny, scénář, dlouuuhé přemýšlení … Dřív jsem taková rána nemívala. Kdysi jsem pracovala i ve fabrice a to mě ničilo. Seděla jsem v kanceláři se čtyřmi muži a bylo to skoro horší, než když jsem předtím seděla se třemi ženami. Byli to samí inženýři a bez jejich vědomí jsem na nich prováděla výzkum. Fascinovalo mě, že vždycky v pondělí přišli v čisté košili a s umytými vlasy. Košili nosili do pátku a vlasy se (hlavně tomu jednomu) umastily už ve středu. Ale neumyl si je. Asi měli doma zavedený koupací rituál v neděli. Radši jsem otěhotněla. Že si jako promyslím, co se životem. A promyslela jsem si to dobře. Nepatřím do fabriky. Ale jinak proti inženýrům vůbec nic nemám!
0 komentářů
Já ti někdy i závidím. Já mám teda rituál, že musím do práce:-) A někdy se mi stane, že se i těším. Někdy mám pocit, že nepatřím nikam a to jsem na to rozmyšlení si, co s životem měla už dvě těhotenství. A pořád nic:-(
To přijde, Adélo! Při tom dalším. 🙂