Jedna Veronika, která čte můj blog, mi položila následující otázky týkající se psaní a natáčení. Takže já jí tímto ráda odpovídám. Veroniko, nechystáte vy se náhodou na FAMU?
střih při záchraně průšvihů?
nebo záběry, které příběhu ubližují, důležité je i nasazení každé nové scény na
tu předchozí. Střihač je první, kdo natočený materiál vidí a musí mít dobrou
logiku i cit, aby příběh dokázal (samozřejmě ve spolupráci s režisérem) co
nejlíp poskládat.
Jak moc do natáčení můžete v průběhu
mluvit?
To už vůbec. Moje zodpovědnost končí odevzdáním scénáře, pak
„štafetu“ přebírá režisér a všechno, co se natočí, jde na jeho triko. Navíc já
na place stejně nepoznám, jestli to dělá dobře nebo špatně, teprve až
z natočeného materiálu zjistím, jestli příběh vidíme stejně. Kolikrát
můžete s režisérem před natáčením strávit celé hodiny povídáním o scénáři
a máte pocit, že si rozumíte, ale pak ve střižně zjistíte, že natočil úplně
jiný příběh, než vy jste napsali. Jsou tam sice „vaše“ situace, „vaše“ dialogy,
ale je to celé nějak divné … bohužel tohle se stává dost často. A naopak jsou
režiséři, se kterými si řeknete pár slov a oni natočí přesně to, co vám při
psaní běželo před očima. Souznění se tomu říká.
Jak se „mluvení do“ rentuje s
egem kameramana, herců, střihačů…?
Vždycky to musí být spolupráce, odlišné názory mohou přinést
celkové obohacení. Ale když si vzájemně nevyhovíme, nedohodneme se, a někdo si připadá pak ublížený, tak je to
vždycky špatně.
Kdo má případně „poslední
slovo“?
Dřív režisér, nyní ten, kdo platí. Takže producent.
V čem si myslíte, že tkvěl úspěch
Ordinace a třeba i Ulice?
Ordinace byla určitě objevná tím, že se odehrávala na
gynekologii, což byla vždycky taková 13. komnata medicíny. My jsme ji otevřeli
a myslím, že jsme si vedli dost dobře. Byl tam humor, lehkost, zajímavé
postavy. Neměla nic společného s tím, co se v ní odehrává dnes. Ulici
bohužel neznám, neviděla jsem nikdy ani jeden díl.
Nakolik by dle vás měl ředitel televize
(obecně) přizpůsobovat produkci mainstreamu? A jak se mainstream zjišťuje? (Jen
koláče…?)
Pro komerční televize je seriál jen materiálem, do kterého se
nacpou reklamy. To je jediné hledisko. Určitě existuje pár výjimek, které se
povedly, měly sledovanost a byly to zajímavé příběhy (Okresní přebor, Soukromé
pasti …). Ale veskrze se po scenáristovi chce, aby psal invazivně a použil
všechny dostupné prostředky, které by sledovanost mohly zvýšit. Diktát televize
je maximální a řekla bych, že se to neúměrně zhoršuje. Výjimkou je Česká
televize, které by mělo jít o kvalitu a rozmanitost. Věřím jí. Na měření
sledovanosti (pokud vím), pořád existují jen peoplemetry.
Dá se populace nějak rozškatulkovat
podle toho, jakou vítá zábavu v médiích?
Šlo by říct, že svou skupinu tvoří i
blogeři a hltači blogů? (Neb dle mě rostoucí skupina, která večer sedne k čtení
blogů – místo telky -, jsou to jejich „seriály“… Za sebe – přesně
vidím, jak mě láká číst o běžném životě – nou vraždy, drby, choroby, in
flagranti on/ona, atd.)
Jo jo, tak přesně tohle jsme se pokusili přetáhnout právě do
Ententýků. Hlavní hrdinka má vlastní web, jedna z jejích kamarádek ujíždí
na maminkovském chatu o dětech … uvidíme, jestli to je sdělitelné i přes
obrazovku tv, nejen compu. Jsem si toho vědomá, že „zábava“ se přesunula od
vražd a tragédií ke každodennímu obyčejnému životu (proto možná i ten úspěch
Ulice), ale producenti vám řeknou, že do „obyčejnosti“ prachy nevrazí, že je to
moc velké riziko. S Ententýky jsme měli velké štěstí – jednak na
producenty a jednak na to, že se v ČT změnilo vedení a chtějí něco nového.
Snad je nezklameme.
Kolik stojí sakum prásk natočení
seriálu? (cca 12ti dílného?)
V tom jsou obrovské rozdíly, záleží na „kulisovosti“.
Obecně – cokoli se odehrává v reálu (opravdové byty, obchody, restaurace)
a venku, je mnohem dražší než když se pár místností postaví v ateliéru a
tam se to pak celé napráská. Ceny říct nesmím.
A kolik byste musela mít, abyste mohla
natočit SVŮJ, bez kompromisů?
Zhruba 5 milionů na jeden díl. Aspoň. Pak bych si splnila i to,
že si hrdinové můžou vyznat lásku na řetízkovém kolotoči a ne na gauči
v ateliéru. To je můj velký sen.
Miluju totiž řetízkáč!
Děkuju vám za rozhovor :-).
Lucie
0 komentářů
Dobrý rozhovor.
Áááá, děkuju MOC.
Četla jsem jedním dechem.
Jsem vděčná za pohledy z jiných stran – a děkuju za váš čas!
Napínavá profese.
Obdivuju vás.
Na FAMU se nechystám, neb moje organizovanost je minimální.
Pět milionů a producentské veto se mi pranic nelíbí, vaše odhodlání a srovnání se s věcí se mi naopak líbí moc.
Děkuju –
přeju úspěchy a aspoň 12×5 mega na vlastní příběh.
Veronika
: )