Pozdrav ze skříně

Hic.
Moje psaní vypadá tak, že píšu, dokud můžu dýchat, pak vlezu do ledové vody a zase zpátky k textu. Nevím, jestli tím vedrem nebude příliš poznamenaný.
Rozhodně jsem ale zpomalená. Pět stran jsem plodila neskutečné hodiny. Jindy za tu dobu mívám i dvacet.

Skříň mi minulý týden, co jsem byla pryč, uklidila mother in love.
To mě nesmírně potěšilo.
Takhle to já neumím.
Na všechno holt musí být talent.

9 Responses

  1. Představa,že se mi tchýně hrabe ve skříni je pro mně strašná. A zvlášt' ,když bych nebyla doma. Jste světec.Martina

    1. To je nejčastější postoj 🙂 Ale já mám tchyni skvělou, která je podobně neschopná a neustále začtená do knih jako já, takže to beru jako obrovskou oběť a pomoc. Kdokoli mi chce pomoct a ještě je to zadarmo, může!

  2. to je super slovní hříčka in law in love to budu používat :-)))
    Iveta

  3. netuším, čím to, ale při čtení vašeho blogu se cítím jako alenka, která nesměle kouká za zrcadlo. je fajn vědět, že svět je ještě normální a děkuji, že se o tom mohu díky vám ujistit.
    ps: mám tutéž potíž s lednicí 🙂
    hezký zbytek dne.
    mala.jen