Pozdrav ze skříně

Hic.
Moje psaní vypadá tak, že píšu, dokud můžu dýchat, pak vlezu do ledové vody a zase zpátky k textu. Nevím, jestli tím vedrem nebude příliš poznamenaný.
Rozhodně jsem ale zpomalená. Pět stran jsem plodila neskutečné hodiny. Jindy za tu dobu mívám i dvacet.

Skříň mi minulý týden, co jsem byla pryč, uklidila mother in love.
To mě nesmírně potěšilo.
Takhle to já neumím.
Na všechno holt musí být talent.

9 názorů na “Pozdrav ze skříně”

  1. Představa,že se mi tchýně hrabe ve skříni je pro mně strašná. A zvlášt' ,když bych nebyla doma. Jste světec.Martina

    1. Lucie Konečná

      To je nejčastější postoj 🙂 Ale já mám tchyni skvělou, která je podobně neschopná a neustále začtená do knih jako já, takže to beru jako obrovskou oběť a pomoc. Kdokoli mi chce pomoct a ještě je to zadarmo, může!

  2. netuším, čím to, ale při čtení vašeho blogu se cítím jako alenka, která nesměle kouká za zrcadlo. je fajn vědět, že svět je ještě normální a děkuji, že se o tom mohu díky vám ujistit.
    ps: mám tutéž potíž s lednicí 🙂
    hezký zbytek dne.
    mala.jen

Diskuse uzavřena.