Pozdrav z postele

Od včerejška víc spím, než jsem vzhůru, ale dnes už jsem musela aspoň na pár hodin vstát a pracovat.
Stela: „Mami, a víš, že některý rodiče, když jsou nemocný, tak nepracujou? A některý nepracujou ani o víkendech, i když jsou zdravý!“


No jo, nebýt osvč, tak jsem asi už pár týdnů na nemocenský.
Jenže o mě se stát nepostará, a ani nikdy moc nestaral.
Jsem tomu ráda.

Včera mi bylo hodně zle. Nějak se mi celý ten doktorský týden sečetl, a navíc nám v neděli umřel kamarád. A protože můj zubařský zákrok byl ve stejnou dobu, nemohla jsem mu jít ani na pohřeb. Myslela jsem, že aspoň odpolední rozloučení v tenisovém klubu stihnu, ale lehla jsem si – a všechno na mě tak spadlo, že jsem měla i halucinace. A v takovým stavu nemá smysl nikam chodit.
Ale v duchu jsem s ním pořád.
Ach jo.
Stela se rozhodla, že mi bude číst, když je mi tak zle. Abych přišla na hezčí myšlenky.
Dost mě to překvapilo, protože její puberta s mým stárnutím nejde moc dohromady.
Občas si myslím, že kdybych omdlela na ulici, tak si toho ani nevšimne a klidně si půjde do déemka koupit rtěnku.
🙂
P.S. Snažila jsem se Amandu vyfotit z nějakého hubenějšího úhlu, ale vždycky uhnula.

3 názory na “Pozdrav z postele”

  1. Dobry vecer, Lucie,
    na tom vsem smutnem,obtiznem, bolavem a frustrujicim vidim mile pozitivum v tom, ze o Vas Stela tak pekne pecuje. Me obcas Emma doslova prevalcuje tim, jak je v krizovkach najednou dospela. Rovnocenny partner. Velka opora.
    Myslim na Vas, at jsou dalsi dny lepsi.
    Jana

  2. uvědomuju si, že tenhle tvůj post v sobě nese mnohá bolestná poselství…přesto nebo právě proto (možná nějaký sebeobranný reflex, aby člověk vstal a šel zase dál) mě nejvíc zaujala zmínka o amandiných křivkách. řečeno s markem darcym: "já si jejích špeků dost považuju!" ať je brzy líp!!! zdraví eva

Diskuse uzavřena.