Pondělí, které nemám ráda

Kdyby se mě někdo zeptal, jaký den v roce nesnáším, vyhrknu okamžitě: Velikonoční pondělí.
Mám ho skoro za sebou. Hurá. Zase na rok pokoj.

V noci jsem špatně spala, budík na půl sedmou, už před osmou první koledníci, dvacet pět vajec nestačilo, spousta sladkostí a alkoholu naštěstí jo. Baj voko – sedmdesát lidí mě přišlo vyšupat.
Už jsem dospěla do fáze, že ani nedělám výzdobu a zakázala jsem to celé rodině. Dokud není po Velikonocích, domů mi nesmí jediná jarní dekorace, která byť vzdáleně připomíná velikonoční svátky.
Těším se na dobu, až neobarvím jediné vejce a budu si sama doma číst.
To si ještě počkám.

7 názorů na “Pondělí, které nemám ráda”

  1. janavalachovicova

    Ehm … Opět máme něco společného milá Lucie :)! Ale uz to máme, zaplat Panbu, zase za sebou. Příští rok asi vyjedu někam na Aljasku 😉

  2. kecka zpod komonca

    naprosto chápu, taky velikonoce nemusím a s dvouma klukama, z nichž jeden je mimo domov a druhý je zatím jen mimo, mi celkem vychází tyhle svátky ignorovat

  3. Taktez velikonoce přímo nesnáším..dnes jsem radsi sbalila psa a manzela a vyrazila pesky na spacir do pivovaru…cca 16 km…a udelam z toho kazdorocni tradici…vajicka jiz nezdobim, beranka nepecu a i bez toho jsem prozila moc hezky den.

  4. Žít je umění

    Není nad to zavřít dveře a nikoho prostě nepustit 🙂 Nebo odjet někam, kam za náma nikdo koledovat nepřijde. Třeba odletět do teplých krajin 🙂 Ale ono stačí i někam do lesa… na vel. pondělí tam nebudou ty davy spoluturistů 🙂

  5. Postupem času jsem si i na tomhle pondělí našla něco pozitivního. Jednak se za mnou koledníci pěkně proběhnou kolem chalupy a většina z nich zírá, že žena mého věku a rozměrů vyvine docela slušnou rychost 🙂 A letos dva mrňaví bratříčci říkali koledu, kterou jsem vůbec neznala! A uměli celé tři sloky.
    Za ta léta jsme koledníky naučili, že se u nás otvírá chalupa až v devět a kdo přijde dřív, má smůlu. Už to pochopili všichni až na jednoho. Měl smůlu 🙂

  6. Letos poprvé jsem nenabarvila jediné vejce, sbalila nejmladší dcerua sešla se s tátou u vlaku na Karlštejn. Ušli jsme skoro dvacet km, kochali se zelenozeleným lesem, užili si pohodu i bolavé nohy. A všechno proto, že jsme týden před velikonocemi trávili na Kanárských ostrovech, kde se konaly velikonoční průvody a ta atmosféra byla zatraceně (la pardón) jiná. Nejsem věřící, přesto mi běhal mráz po zádech.
    A Lucko, díky za upřímnost, váš blog čtu vždycky, když je mi tak nějak všelijak… znáte to….

Diskuse uzavřena.