Před pár dny našel I. na Netflixu sérii portrétů kuchařů z celého světa. Já sice zdrhám od tv kdykoli se tam vaří, ale tohle ohromilo i mě. Ve všech volných chvílích hltáme další a další díly. Je to skvěle hygge natočené a neuvěřitelný výpovědi lidí z celýho světa. Jsou to umělci, filosofové, samotáři, blázni … tihle kuchaři. Úžasný úvahy o životě. Zapamatovala jsem si tohle:
„Jen když máš svobodu, poznáš, kdo jsi doopravdy.“
Hned jsem si to aplikovala na sebe i různý jiný lidi, který třeba dlouhodobě nechápu. A pod dojmem týhle definice se mi rozsvítilo. Mít svobodu a stejně bejt zhrzenej, vyplácat si svůj život na kraviny, žloutnout závistí, nevydržet sám se sebou, s nikým … ježíš, to jsem fakt potřebovala slyšet.
Seriál Chefs table si dávám za odměnu a strašně se děsím chvíle, kdy se dostanu k poslednímu dílu… asi se pak začnu koukat zae od začátku. Je to neskutečně krásně natočený a ty příběhy jsou opravdu skvělé. Je krásný vidět, že vaření může být umění, sebe vyjádření a posedlost.
Je to taky umění. I když mně vzdálené. Ale baví mě ta filmařina. My teda toho máme k zhlédnutí ještě hafo. Třeba budou točit dál …