Party

 

Náročnej týden tenhle.

Od operace Cherry po oslavu Kryštofových 30. Teda tu domácí, rodinnou. S chlebíčky, řízky, mrkvovým dortem a zpěvem oldies but goldies do dvou do rána. Stejně mi přijde divný, že mýmu dítěti je už tolik, když mně připadá, že je mi taky 30. Co to je za rozpor? Asi se v hlavě vidíme jinak než nás jiný viděj zvenku. Co už.

Přeju si klidný dny. Aspoň pár.

5 komentářů

  1. Já loni svýmu manželovi: "Víš, že už jsme spolu dvacet let?" On: "To není možný, vždyť mně je dvacet!!!" Takže asi tak:-) Stárnutí nerozumím, pořád se vnitřně cítím stejně jako v sedmnácti nebo pětadvaceti…

  2. Milá Lucie,
    jak Vám rozumím 🙂 Jsme vrstevnice, jsem o 14 dnů starší než Vy a dcera má za pár dnů 29. Zanedlouho perlová svatba – 30. výročí. Nechce se mi věřit, že všechno tak strašně rychle uteklo…Hlava se cítí pořád mladá, tělo jak kdy 🙂
    Přeji klidné dny a hlavně zdraví, Eva

  3. Já to pořád říkám, že "nám ty děti nějak stárnou" :-)) Krásný sváteční den Lucie!

  4. Já tuhle říkám manželovi, hele, my budeme mít 25 let od svatby a ona je to stříbrná. On na to, to není možný, to mívají jen starý lidi ne ? 🙂 Blanka