Opuštěná

0 Responses

1. Mně vaše fotka zase připomněla Pupendo, jak jeli na Balaton.

   1. Jo … mohl by být taky! 🙂

2. Dobrý den,
   velmi se mi líbí tento Váš poslední příspěvek. Je tak autentický. A ten způsob, jakým je napsán, ta forma. Foto ho skvěle doplňuje. Opuštěná pláž, vzpomínka na to, když jsem byla v minulosti opuštěná, zároveň přítomnost, která o opuštěnosti není a jasně napovídá o tom, že jste našla sama sebe . . .( promiňte tu troufalost), neboť prázdná nádraží, posezónní města se mohou líbit jen člověku, kterému nedělá problém vydržet sám se sebou , jen tak spočinout, nechat odpočívat svoji duši . V tom je už velký kus nalezení sebe sama , kus úcty k sobě samé , která je tak zdravá a lidem dnes chybí. . Přehlcují se informacemi, obklopují se věcmi, neumí žít přítomností, neustále jen na něco čekají a vlastně ani neví na co, protože když se dočkají, nenaplní je to tou vášní pro život, jaká je ve Vás.
   Přeji Vám mnoho krásných scénářů, moudrost a pokoru těch, kteří Vám do toho "kecají" a nenechte si vzít tu vášeň pro život, ničím si ji nenechte vzít a nikým si ji nenechte ukrást.

   Odpovím i na otázku: slovo miluji používám často,velmi často, ale lásku nevyjadřuji pouze slovně, používám ji ještě mnohem častěji jinými způsoby ,třeba pohledem, chováním, postojem k sobě samé,ale i k s vým blízkým a někdy i k úplně neznámým lidem. Přiznám se, že někdy se mi to také nedaří, milovat,přichází – já jim říkám " hutné dny ", na ty si musím dávat pozor, musím si dávat pozor na to, co pocitˇuji, jak se cítím sama v sobě a odpočívat, abych měla co dát – když sama nenačerpám, pak nemám co dát – mohu mít ústa plná slov miluji, ale když to není v srdci, zní to falešně.
   Ať Vás múzy navštěvují každý den!
   Marková

   1. Hluboce smekám, takhle komplexně bych to nikdy neuměla napsat, moc děkuju, že jsem Vám stála za ten čas. Moc dobře se mi to četlo. Děkuju za přání a Vám taky jen samé dobré dny!!!

3. Tento komentář byl odstraněn autorem.

   1. Adélo, já jsem tě nechtě vymazala!!! To jsem typicky já. Tak já tě sem zkopíruju:

      Ve mně tvůj příspěvek vzbudil zvláštní pocity a úvahu, které se nemohu zbavit. Je smutné, když někdo neumí vyjádřit lásku a city, když neumí říct "miluji tě". Ale myslím, že je daleko horší, když tohle slovo používá někdo jen jako vyplnění prázdnoty a říká to s pocitem povinnosti. Někdo říká "miluji tě", ale myslí "miluji sebe". A naprosto souhlasím s Markétou, že krásná slova musí být podpořena skutky, chováním, sounáležitostí… Asi to mělo být veselé, ale mně je nějak smutno, že jsem jedno "miluji tě" kdysi dávno pochopila špatně a ono se to pořád nějak blbě vrací:-(A.

   2. A hned ti i odpovím. Taky jsem měla zvláštní pocity, nikoli veselé. Nemyslela jsem, že ten příspěvek vzbudí nějakou veselost. Spíš asi zamyšlení … a to se stalo. Jsem ráda. Protože mám zamyšlení. Znáš mě. A koukej dopředu, ne dozadu. To tě bude dohánět ještě dlouho, hlavně tomu nechoď naprosti. Hele, došly ti ty pokeši?

   3. Luci, ten příspěvek jsem vymazala já:-D Taky šikovná!! A za pokeše moc děkujeme, psala jsem ti sms z nového mobilu. asi ti nedošla? ozvu se.pa

4. Fotka mi připomněla moji první dovolenou s manželem… přesně takhle prázdné to tehdy na Slapech bylo a bylo to stejně krásné (jen ta šlapadla byla více prehistorická:-))… milovala jsem to… milovala jsem i jeho (a miluji ho už 25 let)… miluji spoustu věcí a líp než to napsala paní Marková to nedokáži popsat…. je jedno slovo, které jsem si před lety zakázala a nepoužívám ho ani v krizi největší – to je NENÁVIDÍM… už jen když si ho přečtu mnou projede nepříjemný pocit… manžel mne hubuje, že jsem bezbřehý optimista, který miluje i svoje chyby, ale na druhou stranu… proč se užírat v tomto nám vymezeném malém časoprostoru nějakými negativními hloupostmi? :-))

   1. Myslím na Staré Splavy, píši o Slapech :-)) To jsme to tam tenkrát ještě měli z Ústí kousek :-))

   2. Jednoduše krásné, co jste napsala. Taky si myslím, že jsem často otravně pozitivní, ale vzhledem ke své práci už dokážu řvát jako tur. A slovo "nenávidím" používám. Častěji, než bych chtěla …

5. Lucie, nezávisle od tvojho príspevku som dnes napísala blog, ktorú túto vetu obsahuje hneď v úvode :))) a teraz čítam Teba, až ma to rozosmialo 🙂

   1. Hned jsem si přečetla. Paráda. Jupí!

6. Hezky napsané. Opuštěná místa mám také ráda, bez té lidské kulisy je vidíš takové, jaká opravdu jsou. Kdysi jsme s manželem podnikali výlety do pohraničního pásma u Rakouských hranic a procházeli místa, kde bývaly vesnice, které kvůli zadrátování zanikly. Bylo to zvláštní a smutné…
   No a slovo miluji používám poměrně často, vlastně hodně často. Všechno totiž prožívám naplno a věřím, že právě proto snad nebudu nikdy opuštěná:-)Krásný večer!

   1. Ano, tyhle pocity "procházení" znám, my jsme zase byli v neděli ve vylidněných Sudetech, ty bizarní přístavby u domů … všechno mě to ale tak zajímá! A hlavně osudy těch lidí …
      Taky krásnej večer a žádný opouštění!

7. Nevím, jestli mám právo se vyjádřit k vašemu příspěvku, když nemám tolik zkušeností jako ostatní dámy, ale mám nutkání se k tomto tématu vyjádřit.

   Dřív, když jsem byla malá, tak jsem dokázala vyznávat lásku na potkání – květinám, rodičům, sestře, prarodičům. S postupujícím věkem se tato schopnost vytrácí. A tak doufám, že až objevím toho pravého, tahle schopnost se snad vrátí.

   1. Ono to přijde. Závidím! 🙂

8. Slovo miluju používám docela často, jak na blogu, tak i ke svému mužskému. Naštěstí mi to oplácí.
   Opačné slovo nenávidím, to snad nepoužívám vůbec. I když rozhodně nemůžu říct, že bych říkala jen samá medová a pozitivní slovíčka.