Ve tři čtvrtě na sedm ráno přišel zahradník zkouknout naši zahradu a domluvit se, co s ní vyvedeme. Pobíhala jsem venku (v dešti) v pyžamu a svetru, a byl to krásný začátek dne. Dopoledne kontrola v ÚVN s mým kolenem. Ortel jednoznačný: plastika vazů. Dřu si chrupavku. Tak teda na podzim. Léto nedám. Pak telefon právníkovi, jednomu z nejuznávanějších na autorské právo. Neznáme se.
Já: Dobrý den, jsem LK, já jsem –
Zarazí mě.
„Vím, kdo jste. Co pro vás můžu udělat?“
Zjevně moje špatná autorsko-právní pověst už dorazila i mezi právníky.
Ačkoli nic netvořím, nevím, co dřív.
Ten zajíc se na mě krásně směje.
Miluju, když mu ukousávám hlavu.
A já zase miluju vaše články!
Helena
…taky žeru zajíčky :oD
… já začínám prdelkou 🙂
Hlavy? Jak můžeš! Já vždycky panďuláky a zvířátka z kolekce nechala zešednout a posléze sežrat molům, sama sem nemohla. Jak to má hlavu, tak nemůžu.
Kdybych byla kudlanka, tak s touhle povahou umřu hlady.
No a jak to dopadlo s právníkem? Ví, kdo jsi a dál?:-)