Když vím, že mě čekají dlouhé dny a noci plné psaní, nejsem líná si kolem sebe vytvořit atmosféru, která mě příznivě naplňuje. Takhle vypadalo moje víkendové psaní na Kokoříně. Psala jsem a můj muž se staral, aby mi nebyla zima a ještě mi vařil. Krásný to bylo. Jen my dva (a pes).
To je nádherný!! Úplně z toho dýchá tvořivá atmosféra. Kéž by se to dařilo častěji! Ty máš tak vzornýho manžela! To asi dělá z lásky,že?:-) Tak ať se ti krásně píše!
Děkuju za přání! Vzornej není, ale já bych ani takovýho nechtěla. To by byla nuda. Takhle není. 🙂 P.S. Sím, pište aspoň zkratku jména, ať vím, s kým konverzuju. Díky!
to jsem byla já:-) Jehehehe. Asi se budu muset zaregistrovat, abych se pořád nemusela podepisovat jako A.:-)
Fakt? Tys mi teda na toho vzornýho manžela neseděla. 🙂 A – klidně stačí.