Před šesti lety tu byl jenom jíl, který déšť splavoval k domu. A hromada hlíny ze stavby, na ní metr plevele. Pak přijela kamarádka Lída z Brna a vymyslela nám zahradu, jako by ji dělala pro sebe. Nechali jsme se překvapit. Pak jsme rok po roku vždycky něco zbudovali. Nejkrásnější je na podzim – úplně zarostlá. Žádný túje, pěšinky, keře sestříhaný do tvaru koule (jak vidíme u sousedů), ale divočina!
Tyhle rezavý tyče s keramikou a sklem jsou umělecké dílo! Ve větru se nádherně hýbou. Jmenujou se Bojínek (podle trávy) a vysochatila je Iva Ouhrabková.
Je ze mě hotová Mičurinka. Jahody, Adélo, vlastní jahody!!!
Tohle už je Kryštofova zahrádka. Léčebné důvody, samozřejmě.
0 komentářů
Krásná provokace,Lu!! 🙂 Ta zahrada je nádherná, šíleně se změnila od té doby, co jsem ji viděla naposledy. A závidím jahůdky!!! Já se svým pěstitelským nadáním bych dokázala svou péčí vyvraždit i Kryštofovy byliny :-DD Chci taky zahradu a nééé kamenolom!!!!!:-(