Návrat

Myslela jsem, jak jsem na to vyzrála, ale ne. Mám hroznej jetlag. Všichni ho máme. Všechno dělám nějak napůl, nespím, když bych měla spát, a naopak. Divná únava. Snad se to brzy srovná.
Stesk po Tobísovi velikej, jsou to úplně nový a zvláštní pocity, to babičkovství. Mnohem lepší než být matkou, řekla bych. Teď totiž nemusím, ale můžu. A něco taky nemůžu vůbec, třeba se plíst do výchovy, což mi náramně vyhovuje. Nikdy jsem neměla ambice být nejschopnější a nejlepší matka na světě, a taky nejsem. Ale co se mi opravdu povedlo (resp. se to nějak samo přihodilo), že se moje děti mají hrozně rády. Ačkoli je dělí 12 let, ačkoli jsou kluk a holka, ačkoli jsou každý na jiným konci světa. To mě hrozně těší.
Je to vyznamenání, který jsem dostala, ačkoli jsem po žádným netoužila.
 
Tak ještě pár fotek.
 

 
 

10 komentářů

  1. Krásně napsané o Tvých dětech….nejdoJemnější je pro mne poslední fotka- loučení dědy s TOBÍSKEM ♥♥♥

  2. Zkoušela jste melanotonin? Na časový posun by měl být účinný. Je volně prodejný v lékárnách.

  3. Milá Lucie,vítejte doma a děkuji za Váš blog,který sleduji již několik let.
    Přeji Stele k dnešním narozeninám vše jen a jen to nejlepší,ať se jí daří ve všem co si bude přát.
    OPATRUJTE SE….
    S láskou Stáňa