Na schovávanou

Moji mamku dnes čeká akutní operace páteře. Ve dvě ráno jsme si o tom ještě psaly se Stelou, do čtyř jsem poslouchala Cimrmany, v osm vstávala. 

Všichni covidní v naší rodině naštěstí/zatím mají snesitelný průběh nebo žádné příznaky. Rozhodně to nikdo ale nezlehčuje a jsme velmi pokorní. I my, kteří hru na schovávanou zatím vyhráváme, ale netušíme, kdy nás někdo zapiká (objev: do dneška jsem si myslela, že se píše vždy y, ale v případě hry na pikolu – no jo, jasně!, je to i).

Snažíme se. Zprávy jen jednou denně, ačkoli jsem jinak na ČT24 závislá. Nesledujeme žebříčky top covid, sledujeme pohádky. Nová sedačka, na kterou si lehnou čtyři lidi a pes, byla nejlepší investicí. Večer  šipkové turnaje, fandíme.

Ministr kultury se mylně domnívá, že kultura jsou jen herci, muzikanti a zpěváci. Audiovizi zasklil, ačkoli ta se taky zastavila. My, pěšáci tvorby nemáme nárok na nic. Pokud půjdou nějaké peníze do Fondu kinematografie, možná se podpoří pár vyvolených projektů, ale nikdy ne lidi. 

Nestěžuju si. Jen dnes. Výjimečně. Vydržte to.

Hlavně aby se mamka probudila z narkózy a neměla už ty šílený bolesti. To bych si moc přála.