Dnes telefon se Stelou:
Já: Kdy přijedeš domů?
S: Budu muset zejtra.
Já: Nemusíš. My tě nenutíme.
S: Musím. Už nemám peníze, a ani žádný jídlo.“
❤
Včera a dnes napůl úřadování. Nemám to ráda, ale někdy to udělat musím.
A pochůzky.
Těším se, až nebudu nosit roušku. Dusím se pod ní. K tomu moje senná rýma. Slyšela jsem v tv nějakýho lékaře, jak řekl, že rouška nás chrání před alergeny. To je taková blbost! Asi nemá žádnou alergii.
Navíc pod rouškou se skvěle daří oparům a v tom vlhkým prostředí se i krásně množí. Takže nakonec je člověk rád, že tu roušku má.
Nejlepší zkušenost mám s tím, když začnu hned ráno psát (knihu) a pak teprve dělám všechno ostatní. Jakmile přehodím pořadí a na knihu jdu až teď, tak jsem celej den jak na trní, že jsem ještě nic nenapsala.
Jak furt píšu, málo čtu. Nemám prostor pro cizí příběhy, což mě štve!
4 Responses
Já to mám tak s točením na kruhu. Jakmile nejdu hned ráno, tak už vůbec.
Navrhovat interiéry můžu kteroukoliv denní dobu.
Mně teda letos rouška na alergii fakt pomáhala, i když to možná nebyla jediná příčina.
Souhlas,mně taky dost pomohla…
hrušku tiež neznášam, ale minule v obchode som si uvedomila, že keď sa rozprávam sama so sebou, aspoň to nikto nevidí…:)))