Pověsila jsem ten obraz trochu našikmo. Myslím tu fotku s obrazem, protože obraz bohužel nevlastním. Ten se pouze vystavuje v Egon Schiele Art Centru v Českém Krumlově. Už teď závidím tomu, kdo ho jednou bude mít doma. Rittstein je totiž moje láska.
Pár dní jsem teď sama, což provází děsná nedisciplinovanost. Do tří do rána píšu, nebo spíš přemýšlím, a pak mám den sestavenej spíš intuitivně. Dnes jsem vstala v devět, vzala psa, cestou jsme se stavili v místní knihovně a darovala jsem jim výtisky svých knih, páč je nemají a nikdo zde nemá ani páru, že jim tu žije taková umělkyně. Pak nákup u Vietnamce (rohlíky a šunka), proběhnout se se Cherry (teda Cherry běží, já za ní vlaju). Doma bazén, snídaně na terase, obojí s pocitem velkýho štěstí. Dopíšu příspěvek a jdu pracovat. Od odpoledne pak hlídáme Tobíse.
Strašně potřebuju jít do kina!!!!
Ještě k tomu Rittsteinovi. Jsou tam i jeho nový práce, který se přece jen trochu liší od předchozí tvorby. Ale nejsem historik, ani kurátor, tak si o tom můžu jen v duchu přemýšlet. A to miluju. Kdybych někdy zbohatla, tak si zcela určitě koupím tenhle obraz Pštros. Když jdu spát, mám ho před očima.
Taky ho miluju a jeho obraz bych si moc přála. Ale mám několik krásných grafik (grafiček) a jsem za ně šťastná. Po neděli budu týden v Krumlově, už se nemůžu výstavy dočkat. Egon Schiele art centrum je malebná budova, krásné prostory. Moje mnohaletá stálice při cestách na jih.