První probuzení – paráda. Strašně jsem se bála, že mi tu
bude hrozné vedro a slunce mě hned spálí. Katastrofický scénář se dnes snad
nenaplní. Je totiž polojasno a vane příjemný mořský vzduch. Koupat se dá
v bazénu i moři, nemůžu si víc přát. Ač ateistka, volám: Bože, děkuji!
bude hrozné vedro a slunce mě hned spálí. Katastrofický scénář se dnes snad
nenaplní. Je totiž polojasno a vane příjemný mořský vzduch. Koupat se dá
v bazénu i moři, nemůžu si víc přát. Ač ateistka, volám: Bože, děkuji!
Ale popořádku:
Neděle – přesně jak jsem předpokládala. Posádka mělnické
dětské pohotovosti (doktor a sestra) byla pořádně vytočená. Venku 30 stupňů a
oni 30 lidí v čekárně. Diagnóza :
Stela má zánět hrtanu. Dostala léky, po kterých se okamžitě pozvracela, večer
jí začaly křeče v nohách a další vedlejší účinky, takže comeback
k původním lékům od mudra z Říčan. V pondělí ráno necháváme
našim v Liberci Jenny na hlídání a pokračujeme nach Dresden. Na dovolenou
totiž letíme s německou cestovkou. Nejde ani tak o cenu, ta je
srovnatelná, ale zatímco s českou cestovkou zabijete dva dny
z týdnu cestováním, Němci to mají
vychytané. Tam se letí v půl šesté
ráno, zpět v devět večer. Takže oproti Čechům máme dva dny pobytu navíc
(pokud tedy není trhlina v letadle, jak jsem se dozvěděli po
zpožděném příletu). Z pondělí na úterý přespíme v Drážďanech
v prima hotýlku blízko letiště. Večer ještě tradiční procházka po městě, a
abychom se naladili na Španělsko, zapadneme do LAS TAPAS, kde ochutnáváme
nejrůznější dobroty a domácí sangrii až do vyluxování peněženky. Stela nekašle.
O pár hodin později zjišťujeme, že hotýlek je sice v krásný, a například
v koupelně mám speciální balíček s odličovacími kolečky, uchošťoury a
roztomilým malým pilníčkem na nehty, ale pokoj nemá klimatizaci. Takže vedrem a
suchým vzduchem se Stela po hodině spaní vzbudí a místo kašle už jen štěká.
Měli jsme si pospat pět hodin, ale já neusnu, protože myslím na psa, který beze
mě psychicky strádá a na Kryštofa, který nám zavolal, že SKUTEČNĚ jede
s kamarády do Chorvatska, ale že nemá mapu, v autě mu bliká NĚJAKÁ
kontrolka a odstřihli mu mobil, protože JÁ jsem mu zaplatila pozdě účet. Takže
ať nemáme strach, když se nám týden neozve. Strach? Já? Co to je?! Z hotelu vyjíždíme ve 3.20. Letadlo v půl šesté
s námi nevzlétlo, protože palubní počítač hlásí chybu. Hodinu ji technici
hledají. Děti řvou, dospělí šílí, Stela kašle. Pak nás propustí z letadla.
Další pokus o odlet je o pět hodin později.
Stejným letadlem. Ale než stihneme se strachem nastoupit, je to zase
jinak. O dalších pět hodin později pro nás přilétá nové letadlo, které tu ovšem
musí vysadit cestující z Řecka, aby nabralo nás. Řekové se diví …
dětské pohotovosti (doktor a sestra) byla pořádně vytočená. Venku 30 stupňů a
oni 30 lidí v čekárně. Diagnóza :
Stela má zánět hrtanu. Dostala léky, po kterých se okamžitě pozvracela, večer
jí začaly křeče v nohách a další vedlejší účinky, takže comeback
k původním lékům od mudra z Říčan. V pondělí ráno necháváme
našim v Liberci Jenny na hlídání a pokračujeme nach Dresden. Na dovolenou
totiž letíme s německou cestovkou. Nejde ani tak o cenu, ta je
srovnatelná, ale zatímco s českou cestovkou zabijete dva dny
z týdnu cestováním, Němci to mají
vychytané. Tam se letí v půl šesté
ráno, zpět v devět večer. Takže oproti Čechům máme dva dny pobytu navíc
(pokud tedy není trhlina v letadle, jak jsem se dozvěděli po
zpožděném příletu). Z pondělí na úterý přespíme v Drážďanech
v prima hotýlku blízko letiště. Večer ještě tradiční procházka po městě, a
abychom se naladili na Španělsko, zapadneme do LAS TAPAS, kde ochutnáváme
nejrůznější dobroty a domácí sangrii až do vyluxování peněženky. Stela nekašle.
O pár hodin později zjišťujeme, že hotýlek je sice v krásný, a například
v koupelně mám speciální balíček s odličovacími kolečky, uchošťoury a
roztomilým malým pilníčkem na nehty, ale pokoj nemá klimatizaci. Takže vedrem a
suchým vzduchem se Stela po hodině spaní vzbudí a místo kašle už jen štěká.
Měli jsme si pospat pět hodin, ale já neusnu, protože myslím na psa, který beze
mě psychicky strádá a na Kryštofa, který nám zavolal, že SKUTEČNĚ jede
s kamarády do Chorvatska, ale že nemá mapu, v autě mu bliká NĚJAKÁ
kontrolka a odstřihli mu mobil, protože JÁ jsem mu zaplatila pozdě účet. Takže
ať nemáme strach, když se nám týden neozve. Strach? Já? Co to je?! Z hotelu vyjíždíme ve 3.20. Letadlo v půl šesté
s námi nevzlétlo, protože palubní počítač hlásí chybu. Hodinu ji technici
hledají. Děti řvou, dospělí šílí, Stela kašle. Pak nás propustí z letadla.
Další pokus o odlet je o pět hodin později.
Stejným letadlem. Ale než stihneme se strachem nastoupit, je to zase
jinak. O dalších pět hodin později pro nás přilétá nové letadlo, které tu ovšem
musí vysadit cestující z Řecka, aby nabralo nás. Řekové se diví …
Doufám jen, že ve stejném duchu nebude pokračovat celá
dovolená. Ach, jak jsem romantická!
0 komentářů
Vzhledem k tomu, že sedím v kanclu, tak mi tvá story přijde vskutku zábavná!! Je divné období na cestování jakýmkoliv prostředkem.Letos je něco špatně. Ale věřím že teď už bude vše jak má být a moc vám přeji, aby letištní pobyt byl poslední renonc na vaší dovolené!! Určitě si to užijete, budete hrdla prolévat litry vína, pojídat mořské příšery a tapas do vyluxování konta. Jo a ještě ať vám slunce nepálí tolik jako nám tady!!! Chcípáme vedrem, na léto konce srpna nejsme zvyklí nebo co:-DDD Pozdravuj I a S!!! A.