V devatenácti jsem napsala dekadentní báseň o tom, že stárnu hlasitě a rychle. Jestli ji ještě někde najdu, tak ji sem taky připíchnu.
A v jednačtyřiceti mi najednou stárnutí nevadí. Zatím. A není to póza. Spíš mně to připadá zajímavý. Zkoumat to. Ale jinak než lifestylový časopisy. Styl moc nemám, mám jenom life. Life live, řekla bych. Stačí mi to.
Víš co je zajímavý?? Že stárnout umí jen krásný ženský. A umí to proto, že jsou krásný i nenalíčený a neřeší neustále svůj zevnějšek. Jako Ty!
Díky. Máš můj telefon?
co tím myslíš? mám svůj telefon:-)
To se vám to schovává, anonymové!
Já jsem anonymní z donucení, protože mi nejde se sem přihlásit.A zapomněla jsem se podepsat. A.:-)
Jenže já jsem anonym z donucení:-( Zapomněla jsem se podepsat, pardon. A.:-)