Lauscha

7. prosince, 2021
Design, Vánoce, Vánoční ozdoby, Zážitky z cest

V sobotu jsme vyjeli za sněhové vánice. Nádhera. Celou cestu jsme si pouštěli vánoční písně a koledy, jednak to milujeme, a pak to potřebuju do jednoho svýho projektu. Strašně ráda bych se mu věnovala, ale mám na něj míň času než bych potřebovala.

Lauscha a některé vesnice kolem jsou nádherné. Domy jsou tu obloženy břidlicí a mají krásnou výzdobu. Všude sníh. Lauscha je vánoční městečko, kde se skoro všichni věnují výrobě nebo prodeji vánočních ozdob. Jsou tu dílny, obchody, showroomy, muzeum … sklo, kam se jen podíváš. Muzeum je sice maličký, ale koupila jsem si tu literaturu a prohlídla ozdoby, které jen těžko rozeznávám od těch, co se vyráběly třeba v Drážďanech. Teď mám mnohem víc jasno.

Ráno jsme scházeli z kopce do městečka a pozdravili jsme starého pána. Ten nám následně nabídl, že nám půjčí klíče od kostela, ať si ho můžeme prohlídnout. Tak jsme si ho prohlídli a klíče mu pak hodili do schránky. Zážitek.

Bydleli jsme v gasthofu, který nebyl nic moc vybavením, ale báječná rodinná atmosféra tam teda vládla. Pokoj mi trochu připomínal osmdesátky, kdy jsem jezdila s tátou do Harrachova na Rýžoviště, pokoje byly buď přetopené nebo v nich byla zima, na zemi koberec, pod ním dřevěná podlaha, na níž mocně zavrzal každý krok. Trochu dejavu.

Lokál parádní, kuchyně východoněmecká, takže už dopředu jsme si s sebou vzali prášky na slehnutí, bolest žaludku a žlučníkový záchvat. Naštěstí nebyly potřeba. Nicméně zdejší kuchyni bych označila jako zdařile překombinovanou. Nikdy nedostanete JEN to, co si objednáte. Kupříkladu štrúdl nebyl jen štrúdl, ale k němu náležela ještě šlehačka posypaná kakaem, zmrzlina a celé to bylo zalité vanilkovou omáčkou. Moje slinivka nadskakovala jen to viděla. V penzionu jsme byli vůbec první Češi, ubytovali se tu třeba lidi z Kamčatky, ale Čech ani jeden.

Jediným nedostatkem je tu všude káva, neuvěříte, ale v penzionu si nikdo nikdy nedal kafe, už chápu, proč si nepořídili pressovač. Zbytečná investice. Dokonce ani ve městě si nikdo po obědě kafe nedal, jen my. To bych nevydržela. Ve městě byla jediná kavárna a i ta byla zrušená. Škoda.

V pondělí jsme ještě zamířili do dalšího muzea, ale tam nás zaskočili, protože nám nestačilo potvrzení o očkování, chtěli ještě test. Takže jsme se jeli nechat testovat, ale termín měli až na příští den. A v muzeu chtěli potvrzení, nikoli to, abychom si před nima ten test udělali. Nicméně patro pod muzeem, kde je prodejna a kavárna, tam jsme test mít nemuseli. A tam lidi byli. V muzeu ani noha. Pak se v tom vyznej. Tak další pokus – za rok.

Jestli se ptáte, kolik ozdob jsem si přivezla, tak ANI JEDNU. Ne že by se mi nelíbily, ale kdybych si začala kupovat ještě ty současné, tak už si doma nemáme ani kam sednout 🙂