Moje rána jsou dost stereotypní. Nejdřív nervy se Stelou, aby odešla do školy se vším, co má mít (často se nám to nepovede) a pak úleva, vydechnutí … a kafe. Bez něj se nejsem schopna nastartovat.
Večery už tak stereotypní nebývají. Včera jsme třeba byli v kině na Mužích v naději. Čekala jsem od nich víc. Že se konečně dozvím něco, co netuším, že budu překvapená … ale nestalo se. Příběh je úplně hloupý, navíc staví na nevěře jako základním kameni šťastného manželství. Nejsem prudérní a za 23 let manželství už vůbec ne naivní, ale tohle i na mě bylo moc. Místy tam jsou výborné fóry a skvěle vystavěné situace, ovšem jako celek je to zpatlanina. Nevěřila jsem příběhu ani postavám, navíc už pár minut po začátku jsem se začala nudit. A fakt se mi nechce věřit, že chlapi jsou tak pitomí, jak tam pan režisér (a scenárista v jednom) Vejdělek předvádí. Ale třeba máte stejný pohled jako on. Nicméně upoutávka je velmi vtipná!
0 komentářů
No ono je třeba to brát jen jakou pouhou fabulaci a pohádku pro dospělé. Bylo to prostě jen k pobavení, nic jiného. Když jsem se přistihla, že o tom přemýšlím, jestli to takhle chlapi opravdu mají,tak mi bylo smutno a i když chlapi lhát a podvádět umí, myslím, že to určitě nedělají takhle prvoplánově a promyšleně. Víc myšlenek tomu věnovat nechci:-) A.
Když mě to ani nepobavilo …
Jenže ty jsi prostě "jinej" divák,víš?:-)A.