S Ivou jsme si v něčem hodně podobné. V něčem podstatném. Teď nemyslím zrovna to, že když za mnou jede z Liberce, umí dojet jen na Černý Most, tam zaparkuje a já pro ni musím přijet, přesadit ji s dcerou a psem do svého auta a dovézt k nám. Já tuhle cestu umím jen proto, že ji jezdím pořád. Jinak jsem taky motoristicky nepoužitelná. Jak říká můj muž: Jeden zoufalec jede pro druhého.
Hlavně vedeme takové jiné rozhovory.
Přestože jsou taky o chlapech, dětech, knihách, hadrech i třeba kosmetice, Ivin pohled na svět má jiný úhel, nepraktický, stejně jako ten můj. A to je hrozná úleva mít najednou někoho k sobě. A mluvit o betonových stěrkách nebo společné vášni k rezavému plechu, to se mi taky s nikým jiným nepodaří. I naše dcery si spolu vyhrají. Mají zjevně podobný rys jako my, soukromě ho nazývám společenský outsider.
Iva hned ostříhala vrbu, aby byly vidět její Bojínky. Přes léto vždycky zarostou. Kromě sochaření se věnuje i arteterapii a má úžasné výsledky. Když nám o tom vyprávěla, nadchlo nás to. Léčí jak děti z diagnosťáku, tak třeba i zelené vdovy. Tělesně postižené děti se díky práci s hlínou narovnávají, vede i partnerské terapie. Zaujala mě třeba metoda, kdy partneři mají nakreslit, co se jim líbilo na společné dovolené – a neshodnou se ani v jediném obrázku. A pak to rozebírají. Většinou jsou úplně na kusy z toho, když zjistí, že vůbec netuší, co ten druhý prožívá, neznají jeho opravdový pohled na svět.
Já jsem k těmhle metodám vždycky byla dost skeptická, protože medicínsky jsem dost invazivní typ (aneb na všechno existuje nějaký prášek). Teprve psychické problémy Stely nás dovedly k tomu, že hledáme, jak ji neinvazivně pomoct řešit běžné denní starosti, které jsou pro ni občas nepřekonatelné. Vůbec jsme netušili, že pomoc máme za dveřmi. Až v září Iva otevře praxi i v Praze, jsme rozhodně prvními klienty!
0 komentářů
O artterapii jsem poprvé slyšela před pár lety od jednoho známého na chatě a hrozně mě to nadchlo. A teď znova, jak to čtu. Jinak já jsem nepraktická ještě víc – pro jistotu neřídím vůbec. Vlastně ani nevím, jak jsem před těmi šesti sedmi lety autoškolu vůbec zvládla.)