Něco vám řeknu. Když takhle v neděli odpoledne předáme Tobíse jeho rodičům a Stelu pošleme zpátky do Prahy, je to slast. My jsme vlastně strašně rádi i sami. Všechno se najednou zklidní, ztiší, zatopíme si v krbu, I. si skočí do bazénu, já si přerovnám ozdoby, vyluxuju a uklidím kuchyň, I. nám něco uvaří … hotovej pozdní romantismus.
Dnes jsem po několika týdnech dopsala ebook o tom, jak začít psát knihu, bude na mých webovkách zdarma ke stažení. Vůbec jsem netušila, že věci, který teoreticky umím a z očí do očí je převyprávím za chvilku, budu tak obtížně dostávat na papír. Pravda je, že je to jen úplnej základ, včetně rad, že je dobrý si při psaní v pokoji větrat 🙂
Po čase dva tipy na knihy:
Zvuky probouzení jsou nejlepší knihou o autismu, jakou jsem četla. Napsali ji přímo rodiče holčičky, která má těžký autismus, muž je redaktor v Respektu a jeho žena psychoterapeutka. Dala jsem ji na dva čtecí zátahy, protože jsem se od ní nemohla odtrhnout. Má lehoučký happy end, ale důležitá je tam cesta rodičů, kteří se nehodlají smířit s tím, že jediným řešením takhle vážného stavu je kurtování a medikace v Bohnicích.
Druhou knihou je román Báry Šťastné, která vykročila ze šťastných rad pro šťastnější život a dovolila si napsat vážnější příběh. Některé čtenáře to zaskočilo a odradilo, jiné překvapilo a nadchlo. Já ještě nemám dočteno, ale příběh je zajímavej. Akorát se nedokážu odpoutat od toho, že v něm vidím Báru a ona to Bára asi částečně je. Budu se jí muset zeptat. Protože některý postřehy znám z jejího civilního života:)
16 Responses
Zvuky probouzeni jsem chtela. Do okamziku nez jsem zjistila jmeno holcicky. Dorotka. Doruska. FiDorka, Dorticek. Jako ta moje.
Kvuli tomu mam problem i s Tancirnou na hlavni tride. Ktera je jinak pecka (dobre, asi jsem spis nenarocny divak). Tam je Dorli.
Preju klidnou nedeli! Pane jo, jeste tak 17 let a budeme taky mit v nedeli vecer doma uklizeno!
Iva
Ivo, díky, se jmény já problém nemám, před 18 lety nebyla skoro žádná Stela, jen v knížkách. Tak jsem si asi nějak zvykla. Teď je jich plno. 17 let uteče hrozně rychle, až mě to děsí 🙂
byla jsem den sama, bez dětí a bylo to dobrý . mám pořád spoustu věcí, které bych dělala, kdybych na ně měla více času nebo chuti. člověk se někdy tak rozčiluje a pak si přečte kousek knihy o autismu a říkáte si, jak se máte dobře a jaké máte štěstí, že jsou děti zdravé . Ráno jsem koukala na dokument o válce, Rusko, Německo. Koukám na ně často, čtu deníky a výpovědi lidí, kteří přežili, apod….nějak to potřebuji, i když je to pokaždé strašné, strašné ! a naplno si uvědomuji, jak moc dobře se máme !
/ a stejně někdy remcám / , prostě je to tak . Nedokážu pochopit, co někteří lidé vydrží, ale věřím, že pokud nic jiného nezbývá, dá se vydržet všechno . obdivuhodné ? a pro jiného normální den .
Mít děti je to nejlepší, jsou skvělé .
Přesně tak, máme se dobře. A jen doufáme, že nepřijde problém, který nám nedá na výběr. Zatím si můžeme žít úplně podle svého. Taky si to uvědomuju.
V pátek jsem si na poště vyzvedla Lenku od Anny Fodorové, také jsem jí přečetla na dva zátahy o víkendu. Citlivě napsané, když se dotýká společenských tabu, ve vztahu matka – dcera.
Neznám, musím na ni kouknout, díky!
Na téma "matka-dcera" jsou vydařené tři knihy od Viktorie Hanišové: Anežka, Rekonstrukce, Houbařka (taková knižní sestra bylinkářky Anny Bolavé – i když je někdo na to srovnání alergický – ale mezi námi ANNA JE ANNA, přes to nejede vlak)
Magda
Ohýbání rohů v knížkách je hrozný barbarství 🙁 vyloženě mě vytáčí, když si půjčím knížku z knihovno a někdo to přede mnou dělal. Tyto knížky jsou sice vaše, ale často je posíláte dál.
Tato kniha je vypůjčená od mojí kamarádky psychoterapeutky a krizové interventky. Nejen že jsou ohnuté rohy, ale ještě je v ní spousta stran barevně podtrhaných! Je to pro ni studijní materiál, díky kterému třeba pomůže nějakému dítěti. Nicméně jí váš srabácký unknown pozdrav vyřídím. Jste přesný příklad toho, jak si vzít z podstatné věci naprostou hovadinu a udělat z ní případ.
Lucie, tak třeba Vás pobavím já.
Mám krásnou vzpomínku na krásného člověka. Jsem ročník 77 a ještě jsme na ZŠ měli ruštinu. Učil nás p.uč.Chudárek, kdysi učil i mého tátu.
Byl vysoký a hubený jako cigareta, on ho i ten odér vždy doprovázel.
No a jednou byl konec šk.roku. Vracely se učebnice.
Martina, naše premiantka a jedničkářka (šprtka) odevzdávala učebnici v perfektním stavu.
Petr M., který měl vše na háku, odevzdával salát.
Dodnes vidím, jak prochází uličkou a za ním vlají vypadávající listy.
P.uč. tehd zvedl obě zmíněné knížky a zahlásil:
"Přepíšu klasifikaci, tady je vidět, kdo knihou denně listoval a kdo ji za celý rok ani jednou neotevřel:-)))))))))))))))"
PS. Martinu miluju, stala se z ní skvělá učitelka, vzala si pod křídla mého syna a jako první si všimla, že něco nehraje. Když syn vytvořil knihu, ze tří výtisků dostala jeden právě ona – řvala jsem neskutečně.
PS2. A byla to šprtka:-)
Magda
Krásně jste zareagovala, Lucie. Noblesně, vtipně a jasně. Zloba a hloupost se většinou potká se srabáctvím.
Paní Třešňákovou jsem znala osobně, dcery byly spolužačky a kamarádily se, pak se cesty rozešly. Byla děsně fajn. Zábavná, chytrá a férová. Děkuji za tip, knížku si pořídím. A ještě bych vám chtěla poděkovat i za váš blog, čtu ho již dlouho a je to velká radost. Lucie Čudová
Děkuju velice, to mě těší, že někomu psaním dělám radost. Mějte se hezky i vy.
Kniha na mě čeká v knihovně, manžele Třešňákovy znám díky cyklu Děti úplňku.
Můj syn je oproti Dorotce "šťastlivec", ale puberta s tvrdohlavým aspergerem je jako sedět na dvojté dávce dynamitu.
Koupě knihy byla "morální povinnost" – myšleno v dobrém.
PS. nechcete si šlehnout?:-) Za mě táta jako hrom.
https://www.hithit.com/cs/project/8274/herasek-socialni-projekt-plny-nepoznane-chuti
Magda
Ještě doporučuji:
A proto skáču – třináctiletý autista Naoki Higašida popisuje v krátkých pasážích své pocity
Život za sklem – Wendy Lawson žena manželka matka s Aspergerovým syndromem popisuje, jak žije
O kolečko míň – autor Josef Schovanec byl diagnostikován až v 19i letech
Nedávejte do hrobu motýla živého – příběhy českých rodičů autistických dětí (nečíst bez kapesníku)
Mám ráda rozhovory s překladatelem a aspergerem Markem Čtrnáctem, to je jako můj syn, bude si povídat o pravěku vesmíru ale neví jestli si má rozsvítit a jestli si už má vzít bundu ven…
Magda
Tak to jsem netušila, že tolik čtenářů bude knihu znát, mám velkou radost. A Magdo, díky za další tipy, fakt skvělá nabídka.
Když jsem četla pasáž o helmě, aby to Dorotku ochránilo a ona přišla na to, jak to "obejít", sevřel se mi žaludek….můj syn má tuto kapitolu za sebou……….to byl moment, kdy VELMI pomohla úžasná práce učitelky a našeho psychiatra, MUDr.Goetze, bez nich bych už byla úplně šedivá:-)
Magda