Z mýho mobilu už se dá opravdu akorát telefonovat. Za víkend mě několikrát vypekl.
Takže chtě nechtě (nechtě) jsem si dnes objednala novej. To zas bude nervů a času s jeho zprovozněním! Ale potřebuju ho hned.
Do Liberce jsme si toho naplánovali tolik, že jsme všechno (a něco navíc) stihli jen s vyplazeným jazykem. To něco navíc bylo třeba překousání hadiček v našem autě. Nejspíš kunou.
Aspoň rychle jsem se stavila u Ivy, to je vždycky můj nabíječ energie, a navíc teď spolu kujeme nějaký ty pikle. Nafotila jsem u ní zase spoustu fotek, ovšem použitelný jsou tři. Bez fungujícího foťáku v mobilu se opravdu neobejdu. Kromě umění se Iva se stále věnuje arteterapii a teď nově by ráda vybudovala ateliér pro novou činnost.
Podporu hledá na Hithitu:
„Jde o proces malování, při kterém nikdo nikoho nesrovnává, nehodnotí a který přináší dětem sebedůvěru a spontaneitu, dospělým pak cestu k sobě samým a uvolnění.“
Iva se snaží na vlastní náklady už tuhle záslužnou činnost provozovat, ale bez podpory to nepůjde.
Pokud se chystáte v rámci štědrovánočních aktivit někoho podpořit, můžu se zaručit, že Iva dělá všechno s tak obrovským nasazením, že z jejích terapií odcházejí šťastní lidé. Včetně vyhořelých psychiatrů:)
2 komentáře
U poslední fotky jsem si okamžitě začala zpívat My čekali jaro…Modří vědí?
Magda
Znám její práci, např. interaktivní knihy na liberecké veletrhy dětské knihy…..dávno předtím, než to začalo být in….škoda, že je nikde nešlo koupit…taky jsem arteterapeutka, jsme nezařaditelní podle tabulek do školství, zdravotnictví, tak to musíme zvládat vlastními silami i náklady:(