Hledání psacího stolu, část první

Dnes přijela na návštěvu moje maminka.

Má mě ráda takovou, jaká jsem. Nedává mi dobré rady do života, nenadává, není ze mě na nervy a vždycky mi doma s něčím pomůže.
Když mám čas, čekám na ni u autobusu, auto parkuju před KARE (neumím zaparkovat podélně na parkovišti). Dnes jsme se tam šly spolu podívat na psací stoly.

Bohužel můj systém nakupování potřebných věcí do domácnosti je v posledních letech takový, že narychlo koupím něco v IKEA, to mě strašně brzo přestane těšit nebo se to rozbije, a já dlouho dlouho dlouho toužím po něčem jiném, čím bych to nahradila, ale nemám čas se tím zabývat.

Ovšem váza!
Láska na první pohled.

15 názorů na “Hledání psacího stolu, část první”

  1. Jé Lucie, s vázou přišla i chuť na komentáře. Komentuju poprvé, a jsem za to moc ráda. Za tu možnost, a že jste zpět. Pořád jsem si říkala, je to jen blog, uklidni se, ale vnitřně mě ty okolnosti a bezpráví a tak nějak všecko *ralo. Držte se a pište dál! *tereza*

  2. Souhlas s Terezou !!!! A díky za inspiraci. Bez Vás bych si knížku Pod sněhem nekoupila….a ted' se nemůžu odtrhnout.
    Martina

  3. Tak to máte velké štěstí..moje maminka mě vždycky kritizuje, všechno komentuje, vždycky u mě něco udělá- ale lépe než já, dobré rady udílí, až když je pozdě…ale má mě ráda…..myslím že jo, je už prostě taková!

  4. a co staré psací stoly, to Vás neláká? V inzerátech se dá najít nějaky ten krasavec a u nás se ještě v 50. letech dělali stoly podobném těm z první republiky.. Václav

  5. Ahoj,
    ….tak to je Vaša maminka tiež tak úžasná ,ako tá moja….
    Stručne povedané MILUJÚCA.
    …musím jej to povedať,aby tiež vedela ako si to cením
    Lulu

  6. …a zase TÁ !!! Lucia :):):)
    …to by si už nebola ty…keby si s nami nekomunikovala :):):)
    .Kúp si čo najpunkovejší, najreperskejší…najLUCIFUN stôl…!…aby sa ti dobre písalo…

  7. Maminka je senzační.
    Moje už taky nekritizuje, neříká své "mohlo to být lepší." Vždycky mi dávala prostor a to na ní je skvělý – myslím, že tohle právě je pro matky těžký. Mlčet, nechat si kritiku a nechat dceři prostor.

    Stůl se rýsuje taky zajímavě. Ať žijou tajuplné šuplíčky jako za dědečka.

  8. Lucie,
    jsem ráda, že jste zpátky. Docela jsem si při stávce vyčítala, že jsem vás nikdy nepochválila….
    Váš blog potřebuju – jako inspiraci, že opravdu jde žít po svém. Abych se nenechala srovnat podle představ okolí, za cenu vlastního vnitřního klidu.

Diskuse uzavřena.