Kdysi mi jedna foodblogerka říkala, že každej se naučí vařit, pokud k tomu přistupuje s láskou, vášní, prostě s pozitivními emocemi. Něco na tom bude.
Já jsem v kuchyni z musu, nejsem schopná do ní přinýst nic pozitivního. Už jsem se smířila s tím, že je ze mě paní na uklízení, poté, co umělci uvaří.
Včera jsem pekla bábovku. Sice mi připadalo, že mám nějakou malou formu, ale nakonec se mi povedlo do ní vrchovatě nalít těsto skoro do kopce. Vešlo se!
Pohled otřesný, chuť výborná.
Můj muž se na mě dívá s takovým něžným pochopením, že nevím, jestli mě lituje nebo ještě pořád miluje. Radši se neptám.
Dnes jsem strávila 3 hodiny v čekárně praktického lékaře. (Zánět průdušek a horních cest dýchacích. Pískám jako lapená myš.)
Nejdřív jsem přemejšlela, jestli mám odejít, případně omdlít, ale sama jsem cítila, že moje nemocný tělo prahne po nějaký vydatný chemii, tak jsem vydržela. Naprogramovala jsem si, že nebudu čas ubíjet, nýbrž ho smysluplně využiju přemýšlením. Tyhle věci mi docela jdou. Naučila jsem se je v dobách, kdy jsem psala 7 dní v týdnu a měla přesně naplánovaný, o jaký postavě budu přemýšlet, až pojedu pět minut autem pro Stelu k chůvě.
Já, neplánovač!
Takže jsem vplula do starých pořádků, vytáhla notes a tužku.
A vymyslela jsem platformu, na který by mohl fungovat příběh, na kterým se Stelou občasně pracujeme (= hádáme se do krve). Chtělo to prostě jedno dopoledne, kdy člověk nemůže nic.
9 komentářů
Lucie, na mě nemáte!
Nějak mě nebaví boj s pečícím papírem a i když ho zmuchlám, namočím atd…zlobí, tak jsem ho jednou pojistila kolíky…plastovými…b a r e v n ý m i:-)))
A zapomněla.
Magda
Tak to je výborný! Můžu to použít?
Bude mi potěchou ctí a národním svátkem:-)
A bohužel i ostudou:-) Je to už sice pár let zpátky…ale pořád upřednostňuji "lité" recepty do tukem a kokosem vymazané/vysypané formy.
Ale peču už tak dobře, že na nedávném jarmarku si lidi chodili přidávat až do vyprodání:-)
A když jsme u těch neúspěchů, možná jsem to u vás už psala, jak ty kolíky, tak myslím, žei toto:
když měl syn pár měsíců a začala jsem dělat příkrmy, bydleli jsme u skorotchyně.
Syn klasicky prořval noc (je asperger, takže divoké noci bývají často), takže já ráno vstala, pyžamu a s drdolem se opřela o linku a do mixéru krájela bramboru a mrkev.
Jedno oko ještě spalo a druhé koukalo a nechápalo, v mixéru: žlutá oranžová modrá žlutá oranžová modrá….MODRÁ????????????…tchyně měla odpolední, takže se motala kolem, já to zakrývala a snažila se přemýšlet…MODRÁ? proč? no já zapomněla sundat z břitů ty plastové modré kryty:-))
Podotýkám, synovi bude 17 a žije!
Magda
Asi všechnu svoji lásku a vášeň vydáváš jinde. Aspoň takhle já si vysvětluji výsledky svého vaření.
Někdy je chuť lepší než vzhled a taky se cení snaha…
Milá Lucie, hlavně, že chutnala, ne? 🙂 Magda mi se svými kolíčky připomněla událost, na kterou jsme s mužem včera vzpomínali… O Vánocích asi před 6 lety jsem jeho pokyn :"..napusť vanu, za chvíli donesu kapra.." splnila velmi důsledně. Až při konstatování:" Ale kapr k nám opravdu nepřijel na wellness", mi docvaklo, že jsem mu napustila pěkně teplou vanu i s pěnou…takže tak…Mějte se krásně a brzy se uzdravte! Eva
Evi, děkuji, nařechtala jsem se přímo skvostně:-))))
A jako poděkování radu do života:
PŘI ROZPALOVÁNÍ TROUBY NA PIZZU VYNDEJTE Z POD MŘÍŽKY ŠEDIVÝ PLASTOVÝ ODKAPÁVAČ NA NÁDOBÍ…
(ano ano, to byly ty tajemné pukavé zvuky…a onehdá jsem zažila svou verzi 50 odstínů šedi…když on se tam tak krásně vešel)
nebo
– kalkulačkou hovor nepřijmeš
– mobilem nepřepneš televizi
– DIČ v telefonu opravdu bude neexistující číslo
atd atd:-)
Magda
… a dálkovým ovladačem na auto barák taky neotevřeš…
Zdravím,tiež sa mi podarilo. Sterilizovala som v hrnci pár pohárov marhulového lekváru.Na šťastie nie v trúbe.Jasné že som na to zabudla.V noci rana ako z dela,drobečky spečeného lekváru s úlomkami skla boli všade.Aj na zadnej strane ladničky.Stane sa.Prajem veľa úspechov a skoré uzdravenie.Bea