Víkend lehce pracovní. Uklízeli jsme venkovní skříně, ve kterých je všechno od klece pro hlodavce po pneumatiky. Jednou za rok se to prostě musí vytřídit, jinak už tam další věc nenacpeme. Vždycky si vzpomeneme na slova našich architektů, kteří nám říkali, že pokud si necháme udělat sklad – místnost, bude plná taky a ještě k tomu navěky.
Vytřídila jsem taky 120 l pytel bot a bund, odjely do charity.
A vrchol všeho: umyla jsem dvě stropní okna, která vedou na půdu. Práce na půl hodiny, ale přemluvit se k tomu! Původně měla být skla mléčná, ale ve sklenářství to spletli. Byli jsme rádi. Nad nimi jsou průhledné střešní desky, abysme měli v chodbě světlo.
Tak to je neskutečná drzost . My bychom si přáli živý plot nejméně pěti metrový, aby dosáhl až do druhého patra našeho souseda.
Ha, naši mají podobné sousedy. Naši mají úžasnou, lehce divokou, ale velmi udržovanou a opečovávanou zahradu, plnou jedlých keřů a stromků a kytek a sousedi mají na stejné ploše úzký pruh trávníku a jinak jen beton a zámkovku a dost těžce nesou v jejich očích „divočinu“ u našich. A táta jednou takhle přistihl sousedku jak jim na stoličce nahnutá přes plot dost u země ostříhává keříky, protože pár větviček čouhalo skrz plot, prý už to chroští nemůže vydržet 😀 A taky to tenkrát naši vyřešili panákem, nic jiného nemělo smysl…