Dotočeno

Dnes se dotočily poslední scény a koná se dotočná. Večírek. Jako notorický nechodič je jasný, že na něm nejsem.  Nedovedu si představit, že bych jen tak s někým zapředla řeč či otravovala herce, že si s nimi udělám selfie. Na to mě fakt neužije.  Místo toho upravuju dialogy do jednoho animovaného filmu.

Ze zájmu jsem si zakoupila dvě famácké knížečky (50 stran) o psaní scénáře. Zamyslela jsem se nad tím, jestli bych podle nich byla schopná napsat scénář. Nebyla. Je to spíš o uvědomění si některých základních pravidel, ale to je asi tak všechno.

Právě vyšla kniha o Ester Krumbachové, která je aspoň pro někoho známá tím, že spolupracovala s Věrou Chytilovou. Psala scénáře. Třeba K Sedmikráskám nebo k filmu Ovoce stromů rajských jíme. Taky spolupracovala s Janem Němcem. A napsala scénář k Faunovu velmi pozdnímu odpoledni. Což je asi můj nejoblíbenější film vůbec. Znám ho slova od slova. Tahle kniha je parádní, podle ní by se měli scenáristi učit. Síla myšlenek. Osobní zkušenost. Ne nějaký schémata. Je v ní všechno, včetně nerealizovaných scénářů. A že jich je. Taková škoda. Pořád říkám, že scénář je na rozdíl od knihy mrtvá věc. Pokud scenárista nesežene režiséra, režisér producenta a producent peníze, nikdy ten příběh nespatří světlo světa.

Už v roce 1994 jsem si koupila knihu První knížka Ester, kterou napsala. První a poslední. Škoda. 

V týhle nový knížce si budu podtrhávat a už se nemůžu dočkat, až ji začnu číst řádek po řádku. Napsal ji Jan Bernard, což byl můj děkan na FAMU a učil nás filmovou estetiku. Obdivuju, když je někdo schopen dát dohromady takhle komplexní dílo. Obávám se, že mi Stela tuhle knihu vezme, strašně se teď přetahujeme o knihy.  Nakonec si pak koupím nové, protože u spousty knih nedokážu žít s pocitem, že je nemám.

Dnes jsem objednala 3 kila vánočního cukroví. Pomalu začínám žít Vánocemi. Co nevidět vás začnu zásobovat fotkami mých úlovků. Těšte se!

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.